V roce 2019 horolezec, horský ultramaratónec a skialpinista Kilian Jornet – s cílem pouze vyzkoušet, „jak bude jeho tělo fungovat“ – zvládl 51 výstupů v lyžařském areálu Tusten v norském Molde během 24 hodin. Nastoupal 23 860 metrů, čímž překonal dosavadní 24hodinové rekordy s mimozemšťanským náskokem. Pro přiblížení Jornetova výkonu: středisko Molde se nachází na úrovni moře; Jornet po bezmála dvoukilometrové sjezdovce vystoupal 51krát do výšky 468 metrů. To znamená, že 25 minut stoupal na skinové lyži rychlostí asi 4 km/h a pak si na pár minut orazil při sjezdu zpět dolů rychlostí kolem 50 km/h. To celé jednapadesátkrát.


Jeden z kandidátů olympijského zlata 2026 ve skimu, Kilian Jornet Burgada (171 cm, 58 kg) - 36letý Španěl Jornet už více než deset let přepisuje knihy rekordů ve skialpinismu a vysokohorském běhu, někdy jen díky svému nepředstavitelnému tréninkovému režimu

Pro Katalánce Jorneta, který vyrostl v Chamonix, nejde o nic příliš neobvyklého; už více než 15 let metodicky útočí na rekordy vysokohorských maratonů a skialpinismu. Ve svém nedávném pětiletém projektu Summits of My Life (Vrcholy mého života) stanovil nejrychlejší známé časy pro výstup a sjezd na lyžích na velkých horách včetně Kilimandžára, Denali, Aconcaguy, Matterhornu a Mont Blancu, přičemž někdy zkrátil předchozí rekordy o několik hodin. Některé z jeho rekordů byly od té doby překonány ekvádorským horským vůdcem Karlem Egloffem.

Devadesátá léta: nahoru po svých

Předtím, než chytré hodinky a aplikace v telefonech zásadní měrou usnadnily měření vertikálních rekordů, bylo možné odhadovat svá čísla na základě počtu absolvovaných výstupů. Provozovatelé heliski účtovali své taxy podle odlyžovaného převýšení a vedli si přesné záznamy. Jejich klienti mohli sledovat své chlubivé statistiky, ať už za 24 hodin, týden, sezónu nebo celý život. Provozovatelé heliski certifikovali úspěchy svých hostů odznaky a speciálními cenami za dosažené mety, jako byly stříbrné přezky na opasek Mikea Wiegeleho či limitovaná edice sjezdových oteplovaček v Canadian Mountain Holidays.

Jednou z prvních soutěží založených na vertikálních stopách byl pozdější závod 24 Hours of Aspen. Po třinácti závodech během šestnácti let ji v roce 2003 ukončila klesající televizní sledovanost. Zanechala však po sobě řadu rekordů. Chris Kent z Kanady v roce 1991 zdolal 83 výstupů o nakumulované výšce 271 161 stop (82 650 m) a stal se tak mužským rekordmanem; v terénu to znamenalo 343 km na lyžích při průměrné rychlosti 106 km/h. Kate McBrideová a Anda Rojsová vytvořily v roce 1997 ženský vertikální rekord 261 360 stop (79 663 m).

Stále devadesátky, asistované rekordy

Jakmile byl džin vypuštěn z láhve, začaly padat rekordy s dopomocí vleku a motoru. V roce 1994 zaznamenal kanadský rychlostní lyžař a rezident z Chamonix Mark Jones na Les Grands Montets 64 617 výškových metrů za pouhých 12 hodin. V roce 1997 pak Dr. Mark Bennett na Yukonu za 14 hodin zdolal 294 380 stop (89 727 m) a vytvořil tak nový světový rekord v kvazikategorii „za denního světla“. O čtrnáct měsíců později si bývalý závodník amerického lyžařského týmu Rusty Squires pronajal specializovaný výškový vrtulník a v Big Sky v Montaně zaznamenal 331 160 výškových stop (100 937 m) za 10 hodin a 15 minut.

Mezitím byli heliski průvodci u Wiegeleho odhodláni stanovit rekord na základě běžných omezení komerčního heliskiingu, s plnou skupinou lyžařů a jedním strojem. V roce 1998 švýcarský extrémní lyžař Dominique Perret, Chris Kent a rakouský průvodce Robert Reindl s Edim Podivinskym a Lukem Sauderem z kanadského alpského týmu zdolali 353 600 výškových stop (107 777 m) za 14,5 hodiny.

Pod nadvládou Jorneta

V té době už se začalo uznávat, že asistované rekordy ve zdolávání vertikál jsou stejně tak (a nejednou především) o penězích jako o dovednostech a vytrvalosti. S momentálním rozmachem sportovního skialpinismu (na ZOH 2026 v Cortině bude skimo plnohodnotnou medailovou disciplínou, pak nejspíš z programu her opět zmizí) se zájem soustřeďuje na sportovce s vlastním pohonem. V roce 2009 vytvořil Rakušan Eckhard Dorschlag 24hodinový světový rekord při nalyžování 18 395 výškových metrů. Ten v roce 2018 překonal americký ultramaratonec Mike Foote výkonem 61 200 stop (18 654 m). O několik měsíců později ho Nor Lars Erik Eriksen překonal na 20 939 metrů. Toho pak Španěl Jornet ze záznamů vygumoval rekordem bezmála o 3 výškové kilometry lepším.


Kilian Jornet trénuje na zdolávání svých dalších rekordů a titulů

Kilian Jornet se narodil v roce 1987 a získal více medailí ze světové série Skyrunner a mistrovství světa ve sportovním skialpinismu, než zdejší prostor dovoluje vyjmenovat. Stále drží rekord v lyžařském traverzu Innominata na Mont Blancu spojujícím Chamonix a Courmayeur (8 hodin a 42 minut), stejně jako v nejrychlejším výstupu a sjezdu na Mont Blanc ze Chamonix (4:57 hod) a na Matterhorn z Breuil-Cervinia (2:52 hod). Jde bezpochyby o nejkompeten­tnějšího kandidáta na skialpinistické olympijské zlato.

A co se týče toho, proč je kolem vertikálních rychlostních rekordů každou sezónu tolik povyku? Magazín Outside v jednom ze svých článků citoval Mikea Foota: „Kolik kliků udělám za minutu? Jak dlouho dokážu zadržet dech? Jak daleko dojedu na lyžích za den? Nakonec je to všechno svévolné a vymyšlené, ale nutí to lidi ptát se, čeho jsem schopen?“