Jednou z nejoblíbenějších soudobých kontroverzí vrcholové cyklistiky jsou stále se objevující pochybnosti, zda závodníci nepoužívají ve svých bicyklech skryté motory. V dnešní době cyklistické orgány pravidelně nasazují mobilní rentgeny a termovizi na kontrolu kol na velkých závodech; před časem byl jeden francouzský amatérský jezdec odsouzen k 60 hodinám veřejně prospěšných prací poté, co byl nachytán na tento typ „mechanického dopingu“. Nedávno provedená studie však připomíná, že mimo závodění mohou mít elektrokola i mnohem pozitivnější stránky.

Studie vědců z britských univerzit v Readingu a Oxfordu Brookes se zabývá kognitivními funkcemi a psychickou pohodou dospělých nad 50 let. Chmurnou pravdou je, že kognitivní funkce mají s přibývajícím věkem tendenci se zhoršovat, což je často spojeno se zhoršováním individuální pohody. Povzbudivou výhradou však může být, že tyto poklesy jsou mnohem méně nevyhnutelné, než si vědci dříve mysleli, a existují dvě jednoduché taktiky, které proti nim mohou bojovat: být aktivní a chodit ven.


(Foto: Facebook)

V žurnálu PLoS ONE vědci informují o studii, která použila obě tyto taktiky společně. Místo toho, aby studovali cvičení v dusivém prostředí laboratoře, poslali své dobrovolníky do světa na kolech. Ze 100 subjektů ve věku 50 až 83 let dostalo 36 normální kola, 38 e-kola Raleigh Motus a 26 bylo v kontrolní skupině, která nejezdila na kole. Nikdo z nich neměl v době zahájení studie ve zvyku na kole jezdit a všichni byli požádáni, aby po dobu osmi týdnů třikrát týdně jezdili alespoň 30 minut, a to sami. Před zahájením studie a po jejím ukončení vyplnili řadu kognitivních testů a psychologických dotazníků.

Hlavní hypotézou bylo, že toto relativně skromné množství jízdy na kole bude stačit k posílení kognitivních funkcí, zejména té jejich části, která se nazývá exekutivní funkce a která umožňuje plánovat, organizovat a dokončovat úkoly. Výsledky tuto hypotézu obecně potvrdily, i když účinek nebyl tak silný a rovnoměrný, jak se očekávalo. V několika testech exekutivních funkcí došlo v obou skupinách cyklistů k výraznému zlepšení oproti kontrolní skupině. Vzhledem k předchozím výzkumům to není velké překvapení, ale je pozoruhodné vidět, že i něco tak mírného, jako je půlhodinové ježdění na kole vlastním tempem několikrát týdně, má měřitelný efekt.

Zajímavý zvrat přišel při porovnání skupin s běžnými bicykly a elektrokoly. Výzkumníci předpokládali, že skupina s běžným kolem bude mít největší účinky, protože bude muset více pracovat. Elektrokola měla pět nastavení motoru, od turba až po vypnutí. Účastníci nakonec strávili 26 % času v režimu turbo, 7 % v režimu sport, 24 % v režimu tour, 28 % v režimu eco a 15 % s vypnutým motorem. Během jízdy jim tedy byla poskytována dostatečná pomoc. Možná i v důsledku toho strávili elektrocyklisté v sedle o něco více času: v průměru 2,39 hodiny týdně, zatímco u běžných cyklistů to bylo 2,07 hodiny.

Oproti očekávání však výsledky ukázaly, že mezi oběma skupinami cyklistů je jen malý nebo žádný rozdíl. Zde je například jeden z výsledků kognitivního testu zvaného Stroopova úloha, který měří schopnost potlačit nežádoucí reakce (subdoména exekutivních funkcí):

Kontrolní skupina zůstala zhruba na stejné úrovni, zatímco obě skupiny cyklistů vykázaly zlepšení (v tomto případě nižší číslo po zásahu). Celkově dosáhli účastníci testu na elektrokole stejně dobrých výsledků jako účastníci testu na běžném kole a v některých případech (například v jednom z měření pohody) dokonce lepších.

Z těchto výsledků lze vyvodit závěr, že skutečná fyzická aktivita při jízdě na kole je pro kognitivní zdraví méně důležitá než to, že se dostanete ze dveří do čerstvého venkovního prostředí. S takovým závěrem bych však byl opatrný. Za prvé, dávka fyzické zátěže zde byla tak nízká, že možná vůbec neměla podstatný vliv. Na základě předchozí literatury lze předpokládat, že kdyby se více nebo rychleji jezdilo na kole, mohlo by se projevit více specifických přínosů. Existují také některé jemnější možnosti, jako například skutečnost, že naučit se poprvé jezdit na elektrokole představovalo kognitivní výzvu, která nutila jezdce používat mozek více než ty, kteří šlapali na jim známém tradičním bicyklu.

Přesto je nečekaně dobrý výkon elektrokol důvodem k zamyšlení. Studie byla součástí rozsáhlejšího projektu nazvaného Cycle Boom, jehož cílem bylo „porozumět jízdě na kole mezi starší populací a jejímu vlivu na nezávislost, zdraví a pohodu“. V některých komentářích, které vědci po studii dostali, bylo uvedeno, že vlastnictví elektrokola dodalo subjektům sebevědomí, aby se vydávaly na delší průzkumné vyjížďky bez obav, zda se dostanou domů.

Nejedná se o zanedbatelné detaily, protože překonání překážek, které mohou starším lidem bránit v jízdě na kole (nebo v jiném aktivním pohybu), je mnohem důležitější než marginální rozdíly v účinnosti jednoho druhu pohybu oproti jinému. Před několika lety, když jeden můj známý – velký sportovec – čekal na výměnu kolene, se ho jeho rodina snažila přesvědčit, aby zvážil pořízení elektrokola, protože mu jízda na běžném horském kole po jeho kopcovitém okolí připadala bolestivá. Nebyl z toho nápadu nadšený, a když mi o tom vyprávěl, vlastně jsem dobře chápal jeho pohled na věc: připadalo nám to oběma tak nějak jako podvod. Když se ale nyní dívám na tyto výsledky, říkám si, že na něho mohli naléhat víc.