Přiznávám, že první věc, kterou jsem udělal po přečtení nedávné studie v JAMA Network Open, byla, že jsem šel k zemi a celý zvědavý začal dělat kliky. Nešlo tomu odolat: studie slibovala pohled do křišťálové koule a předpovídala pravděpodobnost budoucích kardiovaskulárních příhod – například diagnózu ucpaných tepen nebo třeba úmrtí na infarkt – na základě toho, kolik kliků zvládnu udělat. No jak by mě to mohlo nezajímat?

Výzkumníci z Harvard Medical School a několika dalších institucí analyzovali zdravotní záznamy 1 100 mužů – hasičů v Indianě, kteří v letech 2000 až 2007 absolvovali základní fyzické testy. Jedním z těchto testů bylo, kolik kliků dokážou udělat v rytmu metronomu nastaveného na 80 úderů za minutu (jeden úder nahoru, jeden dolů, což znamená 40 plných kliků za minutu), dokud to buď nevzdají, nezačnou zaostávat za tempem, nebudou mít tři po sobě jdoucí pokusy s nesprávnou formou, nebo nedosáhnou 80 opakování na horním limitu testu. Jejich následný zdravotní stav byl sledován v průměru 9,2 roku po základním testu, aby se zjistilo, zda jejich výsledek v klicích předpovídá pravděpodobnost kardiovaskulární příhody (kterých bylo v průběhu studie celkem 37).

Skóre provedených kliků mělo skutečně vypovídací schopnost. Hlavním výsledkem bylo, že ti, kteří udělali více než 40 kliků, měli o 96 % nižší pravděpodobnost, že budou mít problémy se srdcem, než ti, kteří jich udělali méně než 10. To je obrovský rozdíl. Obecněji řečeno, každých dalších 10 kliků mělo tendenci vést ke snížení rizika, a to i po zohlednění faktorů, jako je věk a BMI.

Takto vypadala pravděpodobnost přežití v průběhu času v závislosti na počtu kliků, které subjekty zvládly:

Vzhledem k malému počtu srdečních příhod není tento vztah dokonalý: ti, kteří udělali 31 až 40 kliků, na tom byli ve skutečnosti o něco hůře než ti, kteří udělali 21 až 30 kliků. Trend je však poměrně jasný a je zcela zřejmé, že testovaní hasiči, kteří zvládli méně než 10 kliků, byli vystaveni výrazně vyššímu riziku. (Tato čísla jsou však specifická pro muže ve věku 30 a 40 let, jako byli hasiči ve studii. Jak už to tak bývá, potřebovali bychom širší studii, abychom zjistili užitečná měřítka pro zbytek populace.)

Mluvě o zbytku populace – jak jsem ve svém soukromém testu dopadl já (50+)? Kousek za padestákou jsem z požadovaného metronového tempa vypadl. Důvodů k tomu mohla být celá plejáda, nejpravděpodobněji však ten nejjednodušší – dlouho předtím jsem takto neklikoval a nechal svou kapacitu zlenivět. Dobře však své tělo znám a vím, že pokud budu pár týdnů kliky specificky trénovat, měl bych zvládnout atakovat nastavený osmdesátkový horní konec testu. Jenže zde leží zásadní otázka: pokud tomu tak bude, opravdu jsem během dvou tří týdnů změnil svou dlouhodobou kardiovaskulární prognózu? Nebo jsem prostě podváděl – a tak znehodnotil test tím, že jsem se na něj připravoval?

Test kliků je zajímavý proto, že je jednoduchý, snadno dostupný a zdarma. Existuje spousta jiných způsobů hodnocení zdraví srdce, včetně testů na běžeckém pásu, ale ty vyžadují více času, vybavení a peněz. Jak už bývá standardem, všichni hasiči v této studii absolvovali submaximální test na běžeckém pásu, který odhadoval jejich VO2max na základě rychlosti, kterou dosáhli při 85 procentech odhadované maximální tepové frekvence. Tento typ testu není tak přesný jako skutečné maximální testy, kdy běžíte, dokud z pásu nespadnete, ale poskytuje slušný odhad kardiovaskulární zdatnosti. Kupodivu ve studii hasičů poskytlo skóre kliků o něco lepší predikci kardiovaskulárního rizika než submaximální test na běžeckém pásu.


Lance Armstrong 2024: kdysi vyhublý cyklistický fenomén se v posledních letech s nastupující padesátkou přeorientoval na kombinovanou kondiční přípravu, v jejímž rámci jsou kliky každodenním režimem (Foto: Facebook)

To však neznamená, že síla horní poloviny těla je nejdůležitějším faktorem pro zdraví srdce. Test kliků má naopak mnoho společného s jinými testy funkční zdatnosti; existují například desítky studií ukazující, že síla úchopu je silným prediktorem budoucí invalidity a úmrtí, včetně kardiovaskulárních onemocnění. Totéž platí pro rychlost chůze, kterou si sami zvolíte, a u starší populace dokonce i pro dobu, za kterou se zvednete ze židle. Všechny tyto testy však pravděpodobně odrážejí širší konstelaci zdravých vlastností a chování: lidé, kteří chodí rychle, mají silný stisk ruky a svedou udělat spoustu kliků, mají pravděpodobně v průměru tendenci dobře jíst, být aktivní, dbát na své zdraví atd.

V každém případě nebude od věci si otestovat, jak jste na tom s klikováním na čas. Nezapomeňte však, že jde jen o jeden z mnoha ukazatelů vaší celkové odolnosti, spolu s dalšími, jako je například to, jak snadno se při sportu zraníte. A nejlepší obrana proti stárnutí? Soustředit se spíše na celkový obraz než na detaily: dělejte těžké věci, hledejte nové výzvy a nepřestávejte jen proto, že se cítíte sešlí a křehčí – protože to je zlopověstné sebenaplňující se proroctví.