Je známo, že v řadě sportovních rodin zmeškané výběhy či výjezdy a uštěpačné výměny názorů spolu příčinně souvisejí. Může se to zdát samozřejmé – koneckonců existují hromady důkazů o tom, že sportování dokáže měnit náladu a zlepšovat pocitové stavy, jako je úzkost a deprese. Jak ale upozorňuje nová studie v časopise Medicine & Science in Sports & Exercise, souvislostem mezi sportováním a hněvem se věnovalo jen velmi málo výzkumů.

Výzkumníci z Georgijské univerzity se rozhodli tuto mezeru vyřešit tím, že dobrovolníkům před a po 30minutové „středně náročné až náročné“ jízdě na kole (nebo v kontrolní variantě 30 minut klidného sezení) promítali sérii emocionálně sugestivních obrázků typu vojáci střílející na děti, shromáždění Ku-klux-klanu. Úroveň vyvolaného pocitového hněvu dobrovolníků hodnotili pomocí dotazníků a měřením mozkové aktivity pomocí EEG elektrod. Výsledky jsou podrobnější, než by jeden očekával.

V první řadě je dlužno si uvědomit, že je rozdíl mezi náladami a emocemi. Může se to zdát zřejmé, ale je to něco, o čem jsem v této souvislosti nepřemýšlel, a ukazuje se, že existuje složitá odborná teorie, která se dohaduje o přesných rozdílech mezi těmito dvěma pojmy. V hrubých rysech: nálady bývají dlouhodobější, nejsou tak silně spojeny s bezprostředním spouštěčem a v mozku se nedá změřit nic, co by je odhalilo. Naproti tomu emoce bývají kratší, jsou reakcí na konkrétní spouštěcí událost a jsou spojeny s konzistentními a měřitelnými vzorci mozkové aktivity. Můžete mít naštvanou náladu a můžete také prožívat hněv jako emoci.

Georgijská studie začala screeningem 430 studentů s cílem vybrat 16 mužů s vysokým sklonem k rozčilování. (Tento přístup zvyšuje pravděpodobnost, že zaznamenáte významné změny, podobně jako testování léků na krevní tlak u lidí, kteří mají vysoký krevní tlak.) Během prohlížení obrázků se pomocí EEG mozkové aktivity a odpovědí na dotazník měřil hněv jako emoce, kterou subjekty reagovaly na jednotlivé scény. Před a po sezeních také vyplňovali psychologické dotazníky, aby zjistili, zda je celkový zážitek přivedl do rozzlobené nálady a zda na ni měla vliv přítomnost či nepřítomnost sportování.

Výsledky, které byly poprvé zveřejněny před několika lety, ukázaly, že 30minutová jízda na kole má skutečně dva pozitivní účinky na rozčilenou náladu. Dobrovolníci se bezprostředně po jízdě na kole cítili méně rozzlobení a také po sportování, kdy si prohlíželi obrázky, se u nich méně často objevovala rozzlobená nálada. Jinými slovy, sport jednak snižuje hladinu hněvu, jednak pomáhá imunitě proti tomu, abyste se do hněvivé nálady vůbec dostali.

Když však uvažujete o hněvu jako o emoci, situace se změní. Sportování nemělo vůbec žádný vliv na intenzitu emocí hlášených během prohlížení obrázků – nejen u obrázků vyvolávajících hněv, ale také u obrázků vybraných tak, aby vyvolávaly pocity strachu a příjemnosti. A údaje z EEG také neprokázaly žádný rozdíl v intenzitě emocí. Sport vám možná zlepší náladu, ale přinejmenším v této konkrétní studii se nezdálo, že by otupilo nebo zabránilo pomíjivým emocím.

Bude zapotřebí ještě mnoha výzkumů, abychom tyto jemnosti odhalili a zjistili, nakolik jsou zobecnitelné. Prozatím je zajímavé vidět zjevné potvrzení toho, že sportování skutečně může fungovat jako určitá prevence proti podráždění – ačkoli ne všemocná. I po běhu vás budou věci, které vás rozčilují, nadále rozčilovat. Jen si možná uvědomte, že přechodná emoce pomine a vaše zenová dobrá nálada se během nebo po sportu vrátí.