Začněme příběhem, jak se ten tajemný vynález (ne)dostal na svět, protože onen příběh je přinejmenším stejně zajímavý jako přípravek sám.

Švýcarské městečko Altstätten někdy kolem roku 2016. Dr. Peter Buetzer, chemik, molekulární biolog, docent pro oblast řízení rizik a bezpečnostní ekonomiku, ale také nadšený lyžař a veliký odborník na problematiku skluzu lyží nabízí přednímu švýcarskému výrobci lyžařských vosků a servisních přípravků svoji převratnou novinku.

Bohužel, nebo vlastně bohudík neúspěšně. Technologický gigant si nenechal radit od nějakého nadšence a podivína, jak vyvíjet a vyrábět lyžařské vosky… Ale kdo tady mluví o voscích, že?

Díky odmítnutí, kterého technologický gigant hořce litoval již o několik málo let později, se začíná psát historie společnosti Isantin a s ní – a to je důležité – éra zcela nových kluzných přípravků, na hony vzdálených tomu, co známe z běžné servisní praxe běžeckých a sjezdových lyží, které dominují již více než padesát let přípravky obecně známé jako vosky.

Dr. Buetzer si díky své dlouholeté lyžařské praxi všiml, že vosky používané pro zlepšení skluzných vlastností běžeckých a sjezdových lyží mají vedle celé řady výhod také zásadní až fatální nevýhody, které jsou navíc zakotveny v samém základu či podstatě vosků jako chemické a fyzikální látky.

Z tohoto uvědomění či zjištění pak Dr. Buetzer vyvodil závěr, že vosky jako kategorii či druh prostředků pro zlepšování skluzných vlastností sjezdových a běžeckých lyží lze zlepšovat, optimalizovat, upravovat nejrůznějšími aditivy, nanočásticemi, recepturami, technologickými procesy, ale bude to v podstatě pořád ten starý vosk…

Jednou s přísadou fluoru pro lepší hydrofobii a enormní elektronegativitu, jindy s přísadou molybdenu pro lepší špíno-odpudivost, opět jindy s větším podílem dlouhých řetězců pro vyšší tvrdost, pak zase s nanočásticemi pro změnu kontaktních ploch… A tak dále a pořád dokola. Vosk, jen tisíckrát jinak.

Panu Buetzerovi došlo, že pokud se bude chtít zbavit nevýhod, které vosk, má, a že jich není zrovna málo (čtěte článek Slabé stránky skluzných vosků), nemá smysl voskům dávat nový kabát nebo střeva, ale je nutné, ba přímo nezbytné se zbavit vosku samotného…

Jako vzdělaný člověk se nechal poučit z chyb předešlých generací a sestavil si základní přehled předností, ale především nevýhod skluzných vosků, které se „inovátoři vosků“ snažili překrýt novým nátěrem, nebo vytěsnit nový obsahem, bohužel ale na stejném starém „kopytu“.

Co tedy jsou ty hlavní nevýhody vosků?

  • Skluzné vosky jsou měkké – i nejtvrdší skluzné vosky dosahují přibližně poloviny tvrdosti skluznice.
  • Skluzné vosky drží špatně na skluznici – když na sjezdovkách vydrží vosk za mírně abrazivních podmínek jeden den na sjezdovce, je to skoro zázrak.
  • Skluzné vosky jsou izolant – nevedou ani elektrický proud ani teplo, čímž zhoršují elektrostatický náboj za studených skřípajících podmínek.
  • Skluzné vosky vážou výborně nečistoty – za teplých, mokrých podmínek, kdy je sníh plný vody a špíny je to špíno-lapka (někdo ty stopy vyčistit musí, že?)


Neorganizovaný, slabě provázaný cluster molekul skluzných vosků


Organizovaný, pevně provázaný cluster molekul e-indigo, které jsou základem jednoho z přípravků Isantin

A co jsou tedy ty zásadní výhody vosků, pro něž se „voskoví inovátoři“ snaží již více než padesát let toto staré kopyto stále a znovu oživovat?

  • Skluzných vosků existuje nepřeberné množství - na každou teplotu, každou vlhkost, každý druh sněhu, na každý podíl volné vody atd. existuje vždy minimálně jeden specifický vosk.
  • Skluzné vosky velmi dobře fungují za mokrých a měkkých podmínek, kde se může uplatnit jejich hydrofobie, zvláště skluzné vosky s krátkými řetězci mají velmi dobré hydrofobní vlastnosti již v základu, bez doplnění dalších přísad.
  • Skluzné vosky se celkem dobře snáší s dalšími aditivy jako nosič, což je základ pro jejich enormní variabilitu.

Ačkoli je vidět, že vosky mají dobré uplatnění, je pravděpodobně na čase je doplnit o alternativy, které budou schopny vykompenzovat primárně jejich nevýhody. Ale čím ho nahradit či doplnit? Přesně tuto otázku si položil Dr. Buetzer.

Něčím, co tvrdost skluznice nesníží, ale naopak zvýší. Něčím, co se na skluznici – v našem případě ve většině případů vyráběné z UHMWPE nebo alespoň z HDPE – váže tak dobře, aby tam vydrželo alespoň několik dní v případě sjezdovek (sjezdařské pobyty na horách bývají min. 4 až 5 dní), nebo alespoň několik týdnů v případě běžek (řekněme aspoň nějakých 150 km), něčím, co je alespoň polovodič, když nikoli přímo vodič, aby nebylo nutné do skluznice cpát tolik grafitu, který tam jednak špatně drží, a jednak je velmi problematický z hlediska tvrdosti a abraze, něčím, co je přirozeně špíno-odpudivé díky negativnímu náboji…


Povrch skluznice před (A) a po (B) aplikaci přípravku Isantin, nano-chloupky byly zcela překryty novou skluznou vrstvou, pevně a zároveň pružně navázanou k nejsvrchnější vrstvě skluznice.

Špíno-odpudivost jde zpravidla ruku v ruce s hydrofobií, takže přípravek, který je špíno-odpudivý, má vždy i základní míru hydrofobie. Navíc se ukazuje, že tzv. statický kontaktní úhel příliš nevypovídá o dynamických vlastnostech skluzných prostředků. A tzv. superhydrofobní povrchy nemají problém ani s úhlem 150 stupňů, což je daleko, ale opravdu daleko více než to, co uměly – v tomto hledisku jedinečné – fluory.

Pokud se tedy něco takového najde, tak je celkem jedno, že se to něco bude hůře či špatně míchat či snášet s něčím dalším (třeba fluorem, molybdenem, oxidy zinku, grafitem, grafémem, silikony, siloxany, bornitridem, disulfidem wolframu nebo jakoukoli jinou pro životní prostředí zpravidla problematickou látkou).

A právě toto Dr. Buetzer na přelomu let 2016/17 objevil a nabídl švýcarskému technologickému gigantu, kterému však i odpověď byla za těžko.

A tak Dr. Buetzer tento nový přípravek začal společně se svým synem Ing. Marcelem Buetzerem rozvíjet a ladit, aby světlo světa spatřil Isantin, zcela nový přípravek pro skluz běžeckých i sjezdových lyží a snowboardů, který je vedle svých technických a technologických vlastností, o kterých si povíme více příště, ekologický a pro vše živé i neživé na naší modré a zelené planetě zcela bezpečný.


Vrstva e-indigo na skluznici skate lyže, v lupě je 200násobné zvětšení

A co to tedy ten zázrak s názvem Isantin vlastně je?

Představte si hustý smrkový les. Jednotlivé stromy jsou nano-chloupky v délce cca 100 až 250 nm v nejsvrchnější vrstvičce skluznice. Na vrcholky těchto stromů alias nano-chloupků se nejprve nachytají či naváží miliony nano-částeček. Nano-částice se na chloupky naváží podobně jako pevně jako jmelí. Na rozdíl od jmelí se nano-částečky při následném „zapracovávání“ pomocí fliesu, tlaku a tepla začnou mezi sebou propojovat a provazovat pomocí chemických principů sebeorganizace do jakýchsi destiček či šupinek, které pružně a pevně navázány na nano-chloupky skluznice, začnou překrývat celý povrch skluznice jako šupiny na kapřím těle. Jakmile nano-částice pomocí chemických principů sebeorganizace narostou do šupinek a překryjí celý povrch skluznice, je nutné ještě rozleštit jednotlivé přechody mezi šupinkami do jednolité lesklé tvrdé vrstvy, pevně navázané na molekulární bázi povrchu skluznice, vrstvy, která je vodivá, špíno-odpudivá a resistentní vůči oxidaci.

Zkrátka a dobře, Isantin je podle všeho dosavadního poznání malý krok pro člověka, ale velký pro lidstvo. Minimálně to lyžující!

Autor článku se poprvé potkal s Dr. Buetzerem přibližně před 4 lety. Nejprve vůbec nechápal ani souvislosti, ani princip, jakým Isantin funguje. Po desítkách e-mailů, hodinách studia a bezpočtu telefonátů, jako člověk celkem slušně obeznámený s teoretickými principy skluzu i praktickými zkušenostmi ze servisní praxe, pochopil, ze Isantin je přízrak, který boří vše, s čím se v servisní praxi doposud setkal. Proto se – po víceletém kontaktu s Dr. Buetzerem, které přerostlo v osobní přátelství – rozhodl značku Isantin v ČR i dalších evropských zemích zastupovat.