Osobně se přiznám na rovinu: Pokud mě mrzí, že jsem přišla o nějaký lyžařský zážitek, je to možnost vidět závodit naživo Lindsey Vonn. Přitom jednou to viselo na vlásku. V prosinci 2018 zamířil pro nedostatek sněhu ve Val d’Isère Světový pohár v alpském lyžování poprvé v historii na ženský sjezd a super-G na Saslong ve Val Gardeně. Vyhlášený mužský sjezdový klasik by byl pro rodačku z Minnesoty báječnou výzvou, její přání zkusit si mužský závod ostatně bylo známé. Jenže ji zranění na svah nepustilo a já pod kopcem sledovala dvojitý triumf sympatické Slovinky Ilky Štuhec.
Představa comebacku Američanky tak je pro mě víc než lákavá. Lindsey sama se nechala slyšet, že si s novým kolenem připadá jako zamlada a občas na sociálních sítích utrousí nějaký ten náznak k zamyšlení. „Nejrychlejší způsob, jak zjistit, jestli něco funguje, je to zkusit. Naučte se postupovat vpřed bez jistoty. V životě neexistuje zkušební doba nebo záruka vrácení peněz. Vaši cestu vám neukáže žádná GPS. Není žádný návod krok za krokem, který by vám ukázal, kým máte být,“ zní v podkresu jejího narozeninového příspěvku, zatímco ve videu sjezdařka krouží elegantní oblouky na svahu.
Ve stínu obav
Jenže ne každý je z té představy nadšený. Kritické hlasy zaznívají dokonce i z její rodné hroudy. Byl to právě jeden kolega americký novinář, který si mi před lety na Lindsey „stěžoval“. „Jezdila moc dlouho, přes bolest. Úplně si zhuntovala tělo, bude ráda když bude schopná chodit. Není co na tom obdivovat,“ opáčil, když na tehdy ještě stále nejúspěšnější lyžařku všech dob přišla řeč.
Podobné reakce lze slyšet i od některých instruktorů, trenérů či někdejších závodníků. Už nyní je vrcholové lyžování tvrdým kolbištěm, kde není otázkou, zda přijde zranění, ale kdy to bude. Tlak na co nejdřívější zahájení rekonvalescence je enormní, což mnohdy vede k opakovaným úrazům a roztáčí se začarovaná spirála pádů a návratů. Může být v tomto comeback jedné z nejzářivějších hvězd v historii lyžování špatným příkladem?
Jak ale potom nahlížet třeba na fenomenální Italku Sofii Goggiu, která má na kontě také řádku nehod a před olympijskými hrami v Pekingu se vracela v rekordně krátkém čase po úrazu kolene? Co kovboj Bode Miller a jeho bláznivá ekvilibristika na hraně lidských možností. Nebo Švýcar Urs Kryenbühl, který mnohdy v kariéře sbíral spíše pády než vavříny… Jsou oni všichni potenciální špatné příklady pro ostatní?
Mezi odbornou veřejností rezonuje i další přízrak minulosti. Závodní lyžování má stále v paměti tragický konec comebacku někdejšího sjezdového šampiona z olympiády v Sarajevu 1984 Billa Johnsona. Ten se rozhodl vrátit, aby zabojoval o účast na domácích zimních hrách v Salt Lake City, ovšem 22. března 2001 – ve svých čtyřiceti letech – měl ve FIS sjezdu v Big Mountain těžký pád, při němž si trvale poškodil mozek a skončil v pečovatelském domově.
A přece ten příměr nesedí. Zatímco Billa Johnsona provázely po kariéře četné skandály a alkohol u něj tekl mnohdy proudem, Lindsey Vonn nikdy tak docela z fyzické přípravy nevypadla, ačkoliv ji pochopitelně pochroumané koleno v některých ohledech limitovalo. Fitness rutina ji ale životem provázela nadále.
Co ta holka chce?
To je klíčová otázka. Proč by se měla jedna z ikon Světového poháru vracet k závodění, když si může užívat luxusní život po kariéře? Rekord Mikaely Shiffrin leží daleko a jeho překonání není reálné. Stejně tak nelze takřka s jistotou očekávat, že by se Lindsey Vonn zapojila do kompletní sezóny a pokusila se zaútočit na některý z glóbů. Tak proč…?
Ta otázka má nejspíš vysvětlení ve znamení pěti kruhů. Dvanáct – to je počet triumfů, které dobyla legendární Američanka ve své milované Cortině d’Ampezzo. Ve stejném místě, kde se v únoru 2026 uskuteční XXV. Zimní olympijské hry. Tady se konečně dostáváme na půdu, kde to najednou začíná dávat smysl.
„V ideálním světě bych o tomto víkendu odjela svůj poslední závod na lyžích – ve sjezdu na mistrovství světa v Cortině d’Ampezzo v Itálii. Není nic lepšího, co si lze přát. Bohužel, do cesty se mi postavila zranění a má kariéra skončila předčasně. A tak se dívám zpovzdálí. Čtvrteční závody v super-G nabídly typický cortinský den: nádherně slunečný, s překrásnou scenérií a dokonalými podmínkami na trati. Rozhodně žárlím, že jsem tam nemohla být,“ nechala v roce 2021 Lindsey Vonn nahlédnout novináře agentury AP do svých deníkových záznamů.
Americký portál Ski Racing Media spekuluje, že by se mohla postavit jako předjezdkyně na start v prosinci v Beaver Creeku a pokud bude zdraví držet, pak si vyžádat na některý ze závodů divokou kartu – novinku letošní sezóny pro někdejší lyžaře, kteří se vracejí po delší absenci. Hned v lednu pak je na programu právě Cortina d’Ampezzo.
Pokud by tam Lindsey Vonn skutečně startovala, dost možná to bude test, zda má na to, zaútočit napřesrok tamtéž na olympiádě. Ovšem, musela by se vejít do nominace. Ale do karet by jí mohlo hrát jednak, že Mikaela Shiffrin na neurčito sjezdy ze svého programu vypouští a pak že americká „dvojka“ Breezy Johnson se bude do závodního programu vracet po čtrnáctiměsíčním trestu od americké antidopingové agentury USADA. Ten jí běží od loňského 10. října v souvislosti s tím, že se nenacházela na místech, která nahlásila coby svůj pobyt, a nemohly tak u ní být provedeny tři dopingové kontroly.
Těch otazníků nad pokračováním příběhu majitelky dvaceti křišťálových glóbů visí nadále dost. V prvé řadě to jistě je koleno, ale nesmíme zapomínat, že i na jejích ramenou se profesionální sport tvrdě podepsal. Pokud jí to ale bude jen trochu hrát do karet, nemuselo by být až takové překvapení, kdyby se pod Tofanou 2026 objevila.
Ostatně Johan Clarey v Číně dokázal, že si cenný kov z olympiády může odvézt i čtyřicátník.