Alpské lyžování se v Americe třicátých let minulého století rozjelo jak lokomotiva plnou parou. Na východě vyjížděly proslulé lyžařské vlaky a točily se první lanové vleky a lanovky, na západě se konaly náročné závody Silver Skis na washingtonské čtyřtisícové sopce Mount Rainier. V roce 1936 vybudoval průmyslový magnát Averell Harriman první destinační alpské středisko na konci své železniční trati v Ketchumu, pohraničním městečku v horách středního Idaha. Harrimanův tým postavil luxusní chatu a novodobé sedačkové lanovky na svazích zdejších kopců Dollar a Proctor Mountain, kde se doposud jen pásla stáda krav a ovcí. Středisko pojmenovali Sun Valley.

Harriman si představoval, že jeho vznikající středisko bude napodobovat proslulá evropská lyžařská centra i s jejich náročnými závody. Na jaře roku 1937 Harriman se svým vznikajícím lyžařským klubem uspořádal první závod Sun Valley International Open.


Averell Harriman, zakladatel střediska Sun Valley na svahu místní Dollar Mountain, 1936 (Foto: Facebook)

Sjezdovky na Dollar Mountain neměly dostatečný terén pro sjezdové závody, a tak bylo vybráno místo v pohoří Boulder severně od Ketchumu. Závodníci šlapali na lyžích více než 1 000 výškových metrů a cestou vytvářeli volnou trať. Existoval jen start a pak cíl; mezi nimi byla jakákoli – obvykle náležitě záludná – trasa lesem povolena. Oddaní dobrovolníci pořadatelsky úřadovali a připravovali občerstvení; více než tisícovka diváků byla svědky toho, jak závodníci absolvují sjezdy v délce trvání od pěti do dvaceti minut. V mezinárodní konkurenci byl nejrychlejší Američan Dick Durrance. Vítězstvím ve slalomu následujícího dne vyhrál kombinaci i první Harrimanův pohár.

V následujícím roce se i ženy premiérově vydaly na stejnou trať jako muži, což vedlo k výraznému zlepšení komfortu závodníků; Gretchen Fraserová vzpomíná, že „závodní výbor slíbil dámám venkovskou toaletní místnost. Ukázalo se, že je to pár lyží zapíchnutých do sněhu a dva pytle na brambory natažené napříč.“

Bezprostředně na západ od Sun Valley a Ketchumu se nachází Bald Mountain s otevřeným, zvlněným terénem dosahujícím nadmořské výšky necelých 2 800 m. Slunečným východním až jihovýchodním svahům se říká strana River Run. Stinnější severní svah se nazývá Warm Springs. Ten poskytuje proměnlivé podmínky na více než 900 výškových metrech lyžařského terénu. Do roku 1939 obsluhovaly stranu River Run tři jednosedačkové lanovky, ale sjezd Harrimanova poháru se odehrával na Warm Springs. Závodníci se vozili na lanovkách, sjížděli dolů a pak se autobusem vraceli zpět na River Run. Na této trati byl záludný skok Steilhang, takže sem byly přidány kontrolní brány, aby se omezilo nebezpečí a chaos. Slalomy se mezitím jely na Dollar Mountain a závodníci museli používat stejné lyže pro obě disciplíny. Na Harrimanovu výzvu si mohl každý, kdo třikrát zvítězil v kombinaci, odvézt domů velkou trofej. Dick Durrance si ji po závodě v roce 1940 skutečně odvezl za své třetí vítězství a Harriman musel objednat nový pohár.


V roce 1940 si Američan Dick Durrance odvezl domů slavnou Harrimanovu trofej za potlesku samotného Averella Harrimana (Foto: Facebook)

V roce 1941 byly závody Harrimanova poháru přesunuty na stranu River Run. Na podzim téhož roku byl do kin uveden slavný muzikálový film Serenáda v Sun Valley a pověst romantického a rekreačního střediska tím ještě zesílila. Po ročníku 1942 závodění přerušila druhá světová válka.

Harrimanův pohár byl obnoven v roce 1947 na trati Warm Springs pro sjezd, zatímco slalom se konal na Ruud Mountain, kopci se skokanským můstkem s jedinou sedačkovou lanovkou. Tehdejšími významnými závodníky byli Toni Matt, Gretchen Fraserová a francouzská fenoménka Georgette Thiollièrová. V roce 1948 vyhrál vše Jack Reddish, zatímco Suzy Harrisová byla nejrychlejší ženou. Fraserová byla předjezdkyní a slavila medaile ze zimních her ve Svatém Mořici. V roce 1949 se závody opět konaly na svazích River Run. Drstná trať, kterou připravil John Litchfield, vedla od Ridge/Rock Garden k Olympijské trati, kde velké boule a vodní místa představovaly výzvu pro závodníky a vzrušení pro diváky. Stupně vítězů obsadili francouzští závodníci v čele s Henrim Oreillerem.

Průkopnický místní lyžařský instruktor a filmař Otto Lang v roce 1950 zvýšil laťku náročnosti podniku tím, že sjezd mužů zařadil na extrémní trať Exhibition, kterou považoval za „vrcholnou zkoušku rychlosti, vytrvalosti a technické šikovnosti“. Muži čelili drtivé kompresi v místě, kde se Exhibition setkávala s River Run, a tisíce diváků se tam shromážďovaly v předtuše nevyhnutelných masakrů. Obecně padesátá léta byla obdobím rozkvětu závodů Harrimanova poháru, v němž se představili hvězdní olympijští medailisté Andrea Mead Lawrenceová, Stein Eriksen, Christian Pravda, Anderl Molterer a Toni Sailer. Pravda zvítězil v letech 1953, 56 a 59 a stejně jako před ním Dick Durrance si pohár odvezl domů. Byly to velké společenské události. Dokonce i zdejší píšící celebrita Ernest Hemingway si vyšlápl na trať Ruud, aby stihl jeden ze slalomů.


Christian Pravda zvítězil v Sun Valley v letech 1953, 56 a 59 a stejně jako před ním Durrance si Harrimanův pohár odvezl domů (Foto: Facebook)

Na začátku 60. let útočili na stupně vítězů Harrimanova poháru Američané Barbara Ferriesová, Jean Saubert, Buddy Werner, Billy Kidd a Jimmie Heuga. Saubert, Kidd a Heuga pak získali medaile i na olympijských hrách v Innsbrucku 1964.

Magnát Averell Harriman se šedesátých letech začal silně angažoval v politice a správní rada Union Pacific ho odvolala z vedení některých podniků společnosti. Bez jeho souhlasu prodala železnice Sun Valley společnosti Janss Corporation, v jejímž čele stál bývalý závodník Bill Janss. Na svahu Warm Springs byla postavena dvojsedačla a krátce se zde konalo několik ročníků Harrimanova poháru. V roce 1965 v něm dominovala rakouská superstar Karl Schranz. Někteří měli pocit, že se chová arogantně; své lyže si voskoval v hotelovém pokoji a pak trval na soukromé limuzíně, aby se na ně ve stojanech skibusů neprášilo. Janss mu v jeho nárocích vyhověl.

V roce 1966 a po olympijských hrách v Grenoblu 1968 hostilo Sun Valley mezinárodní závody družstev. Tratě se opět nacházely na svahu River Run a při slavnostním ceremoniálu ve vesnici závodníky vítaly místní děti s vlajkami a rozdávaly jim bagety. Ve sjezdu v roce 1968 porazil Rakušan Gerhard Nenning trojnásobného zlatého medailistu Jeana-Clauda Killyho o tři desetiny sekundy. Slalomy se jely na sjezdovce Holiday, obří slalomy na Canyonu. Killy a Nancy Greeneová se umístili na stupních vítězů a proslýchalo se, že spolu mimo závodění chodí. Rakušan Schranz v té době nelyžoval nejlépe, možná proto, že se ubytoval a po nocích se bavil v domě hollywoodské hvězdy Ann Sothernové. Naposledy se tu velký exhibiční sjezd jel v roce 1968.

V letech 1975 a pak opět 1977 se na zdejší sjezdovce Greyhawk na Warm Springs konaly závody Světového poháru. Prosadili se Ingemar Stenmark, Gustavo Thoeni a bratři Mahreové. Mezi nejlepšími ženami byly Fabienne Serratová, Kathy Kreinerová, Hanni Wenzelová a Abbi Fisherová. Kromě toho se v rámci tehdy vrcholící zlaté éry World Pro Skiing Tour Boba Beattieho představily mezinárodní hvězdy v soutěžích paralelních jízd a přilákaly obrovské množství diváků.

Mezitím se Janssovi nedařilo v lyžařském podnikání a v roce 1977 koupila rodina Holdingových celý resort Sun Valley. Zaměřila se na infrastrukturu a návštěvnické zážitky. Pauza v mezinárodních závodech trvala téměř 30 let, ale během této doby Holdingovi velkolepě modernizovali všechny aspekty střediska, aniž by obětovali jeho historii a kouzlo.


Rodina Holdingových, současní vlastníci střediska Sun Valley od roku 1977 (Foto: Facebook)

Mezinárodní závody se do Sun Valley vrátily v roce 2007. Novodobou Ski Tour založil finanční mág – a nynější předseda americké lyžařské federace – Kipp Nelson. Do zdejších západních středisek přinesla závody ve ski- a snowboardcrossu, soutěže v halfpipe, koncerty a večírky. Tradice Harrimanova poháru byla opět oprášena a lyžař Chris Del Bosco a snowboardista Nate Holland přidali svá jména na soupisku vítězů.

V Sun Valley se konaly národní závody v alpském lyžování v letech 2016 a 2017, kterých se zúčastnili nejlepší američtí závodníci. Díky součinnosti střediska a komunity se závody vydařily a Sun Valley bylo znovu vybráno pro národní závody v letech 2023 a 2024. Krátce nato FIS definitivně schválila, že Sun Valley bude hostit finále Světového poháru v březnu 2025.

Všechny tratě povedou na svahu Warm Springs. Sjezd bude začínat na sjezdovce International a povede k velkému skoku a vysokým rychlostem na Greyhawk a Hemingway. Trať se jmenuje „Challenger“ podle silných parních lokomotiv Union Pacific, které byly představeny v roce 1936. Technické disciplíny se pojedou na tratích dobře zavedených pro národní závody. Tamní prořezání stromů zlepší přístup divácké veřejnosti a cílový prostor byl nově vytvarován a rozšířen.


Závodní trať Challenger, kde se odehraje celé finále letošního Světového poháru (Foto: Facebook)

K pořádání závodů světové úrovně je zapotřebí početná a oddaná komunita a Sun Valley se zdá být na událost tohoto kalibru adekvátně připraveno. V plánu jsou slavnostní ceremoniály, uzavírky ulic pro oslavy a několik podniků pro zábavu. Od prvního mezinárodního závodu tu uplynulo bezmála 90 let a Sun Valley přenáší velkolepou vizi průmyslníka Averella Harrimana do současnosti.