Norský vliv na americké hory

Mezi lety 1870 a 1910 přišlo do USA 1,5 milionu Skandinávců. Usazovali se tam, kde klima připomínalo jejich domovinu – na severu, od Minnesoty po Washington. S nimi se do Ameriky dostalo i lyžování. Historik Harold Anson to shrnul jednoduše: „Norové do své nové země přinesli vášeň pro lyže… Závody posilovaly jejich komunitu a dávaly jim pocit, že někam patří.“

Brzy začaly vznikat desítky skiklubů a sever USA začal žít zimními podniky. Zvlášť silná byla norská stopa v okolí Seattlu.

1916: Když se Queen Anne Hill změnila v Kollen

První velká scéna se odehrála v roce 1916, kdy prudká zimní bouře zasypala Seattle více než metrem sněhu. Norové dlouho neváhali – nejstrmější ulici čtvrti Queen Anne přeměnili v improvizovaný skokanský můstek. Noviny psaly o nevídaných lyžařských expertech, kteří přihlížejícím předváděli „vzrušení pravého severského sportu“.

Deset špičkových skokanů, dámský závod a vítěz Reidar Gjølme, bývalý vítěz na Holmenkollenu. Seattle byl na nohou. A hlavně – chtěl víc.

Scenic Hot Springs: Rodící se regionální horečka

O rok později už Norové pořádali plnohodnotné skokanské turné u Scenic Hot Springs, nedaleko dnešního Stevens Passu. Sjeli se závodníci z Kanady i Washingtonu, ženy měly vlastní soutěž – „s ostrou rivalitou krásného pohlaví“, jak psala dobová Washingtonská média.

A tady se poprvé objevila lyžařka Olga Bolstad. Dvacetiletá Norka, která si prý při příchodu pouze půjčila lyže. Vyhrála ženský závod, získala čestné uznání v mužském a podle Tacoma News Tribune „jen těsně nepřipravila favority o vítězství“.

Její hvězda měla teprve vyletět.

Mount Rainier: Nejpodivuhodnější lyžařská show Ameriky

Mezi roky 1917–1923 se Paradise Valley na svazích washingtonské sopky Mount Rainier (4 392 m) stalo centrem letního skoku na lyžích. Ano, letního: díky masivním sněhovým polštářům, které přetrvávaly do července, se zde odehrávala show, jakou Amerika nepoznala.

Cesta sem trvala z Tacomy tři hodiny – pokud byl sníh, většinou pěšky, na koni či na saních. A právě zdejší odlehlost dodávala celé akci magii.

1917: Olga vítězí nad muži

První turné v roce 1917 přitáhlo stovky návštěvníků. A Olga Bolstad byla hlavní hvězdou. Nepůsobila jako výstřednost, ale jako zjevení. Noviny psaly: „Jako pták se nesla vzduchem… Pro svou lehkost a ladnost si získala srdce všech.“

Vyhrála nad muži. A otevřela téma ženské odvahy na lyžích dlouho předtím, než to svět byl ochoten přijmout.

1918–1919: Rostou skoky, rostou davy

Roku 1918 už dorazilo 350 diváků a 17 závodníků. Konkurence sílila, Olga Bolstad tentokrát skončila čtvrtá. Noviny ji přesto označily za „nejoblíbenější závodnici turné“ – drobná postava mezi statnými muži, ale odvahou nepřekonaná.

V roce 1919 přihlíželo 500 lidí. Pořadatelský hotel Paradise Inn praskal ve švech, kolem vyrostla kolonie stanů, večer se tančilo. Skoky už měřily přes 33 metrů. Filmové štáby točily každou jízdu.

A Olga znovu zářila – jedním z nejčistších dvacetimetrových skoků.

Bohužel jen krátce poté zemřela při porodu ve věku 26 let. Severoamerické lyžování přišlo o průkopnici.

Zlatá léta: Nelsen, Haugen a rekordní skoky

V roce 1922 dorazili na Rainier nejlepší skokani kontinentu: Nels Nelsen, kanadský národní šampion, jeho bratr Ivind, tehdy juniorský světový rekordman a Lars Haugen, americký rekordman a sedminásobný mistr USA.

Nechyběla ani obří akce se 25 norskými ženami v krasobruslařské soutěži, pětimílový běh na lyžích a samozřejmě společenský lyžařský bál.

Roku 1923 dorazilo 1 500 diváků – nejvíc v historii. Ivind Nelsen překonal vlastní rekord, Nels letěl přes 43 metrů a podle tisku to byl „jeden z nejkrásnějších skoků, jaké kdy Rainier viděl“. I ženy tu měly opět své místo: Isabel Coursier vyhrála skokem přes 23 metrů.

Konec jedné éry

Rok 1924 měl být velkolepý. Turnaj byl plánován jako pocta norskému princi Olavovi k 21. narozeninám. Dorazit měli šampioni z USA, Kanady i Švédska. Jenže – sníh nedorazil. A už nikdy nepřišel v množství, které by umožnilo další letní skokanské soutěže na Rainieru.

Norové mezitím založili řadu vlivných klubů – Seattle Ski Club, Cascade Ski Club, Leavenworth Winter Sports Club – a přesunuli závodní dění na nově vznikající areály Snoqualmie Pass, Mt. Hood či Leavenworth.

Skokanské turné pod Rainierem však zůstaly legendou. V letech 1917–1923 definovaly americký skok v jeho rané éře. A vryly do dějin příběh, který dokonale ukazuje, s jakou energií a fantazií si Skandinávci dokázali v nové zemi vybudovat svůj vlastní zimní svět.

Norští pionýři amerického skoku

Reidar Gjølme – vítěz Holmenkollenu, hvězda prvních turnajů v Seattlu (1916–1917), inspirace pro nové generace skokanů.

Olga Bolstad – dvacetiletá Norka, která dobyla Mount Rainier v roce 1917; první žena vítězící nad muži, její odkaz dodnes symbolizuje odvahu a ladnost v ženském lyžování.

Nels Nelsen – kanadský šampion, který v roce 1923 předvedl jeden z nejkrásnějších skoků v historii Rainieru (143 stop).

Ivind Nelsen – juniorský světový rekordman, vítěz 1923, symbol mladé norské generace pronikající do amerického skoku.

Isabel Coursier – kanadská mistryně, 1923 vítězka ženského turnaje, reprezentovala vzestup ženského lyžování na mezinárodní scéně.

Sigurd Johnson & Jack Moen – norské legendy, držitelé rekordů a vítězové turnajů v letech 1918–1922, jejich účast zvyšovala prestiž soutěží a přitahovala diváky i novináře.

Norská komunita Seattle a Vancouver – zakladatelé klubů, organizátoři turnajů, promotéři lyžařského života, kteří položili základy amerického skoku a zimních festivalů na severozápadě USA.