Jedna z nejpodivnějších věcí na sportovní historii je, jak zásadní okamžiky bývají směšně malé. V případě Mika Douglase to nebyla olympijská kvalifikace, gigantický drop na Whistleru ani podpis kontraktu s firmou, která znovuobjeví lyžování.
Byly to modré chrániče na kolena se žlutým „S“.
V polovině osmdesátých let chodil mladý Douglas po krámku Action Sports v Campbell River na Vancouver Island a hypnotizoval vitrínu se salomonkami. Nešlo mu o lyže, ale o rukavice a chrániče, které měli všichni ti „cool“ kluci z videí – ti, kteří mu připadali jako členové tajného bratrstva. Dálka do Whistleru byla pro něj tehdy větší než vzdálenost mezi planetami.
Co tehdy nemohl tušit? Že tahle francouzská značka, která vyráběla jen boty a vázání, mu jednou nejen vyformuje život, ale také ho postaví do čela největší revoluce, jakou freeskiingové lyžování zažilo.
Ostrov jako izolace a Powder jako bible
Vancouver Island je zvláštní místo. Divoké, krásné a zároveň až nepříjemně vzdálené od všeho. Douglas později vzpomínal, že jejich jediným oknem do skutečného lyžařského světa byl magazín Powder – ošuntělý svazek, který rotoval mezi kamarády jako zakázaná literatura.
Právě tahle izolace v něm probudila hlad. Hlad stát se součástí něčeho většího. Když se po půl semestru na Univerzitě Victoria sbalil a odjel do Whistleru, nazval to prostě „dostat lyžování ze svého systému“. Někdo tomu říká osud.
Whistler: laboratoř budoucnosti
V devadesátkách byl Whistler Blackcomb cosi jako CERN světového freestyle lyžování. Vznikaly tu nové styly, týmy, přátelství i kariéry. Douglas se chytil rychle – částečně talentem, částečně schopností vyhledávat lidi, od kterých se může učit.
John Smart, Blackcomb Freestyle, fotografové, kterým se nabízel, aby ho brali do záběru. A výsledky přicházely: top tři v boulích i akrobacii v sezoně 1989/90 a rychlé zařazení do kanadského národního týmu. V té době se mohlo zdát, že jeho cesta vede přímo k olympiádě.
Lillehammer: nezdar, který postavil základ revoluci
Douglas strávil čtyři roky v totálním nasazení, aby se dostal na olympiádu v Lillehammeru 1994. Už se tam skoro viděl. Byl ale jmenován pouze prvním náhradníkem.
Uniforma? Přeměřená. Letenka? Nikdy nevystavena. Závod? Nikdy neodjel. Jeho věta z rozhovoru u Mika Powella je krutá i přesná: „Čtyři ze šesti nejlepších boulařů světa byli Kanaďané – ale já nebyl ani jedním z nich.“
Pro mnoho sportovců by to byla katastrofa. Pro Douglase to byla výhybka, která jej přesměrovala jinam.
Horstman Glacier: místo, kde vznikla New School
Aby měl na nájem, začal trénovat Blackcomb Freestyle Team. A právě v létě nahoře na Horstmanovi se všechno zlomilo.
Douglas vedl tři mladé divochy: JF Cussona, JP Auclaira a Vincenta Doriona. Po tréninku v boulích utíkali do snowboardových parků – do halfpipe, na kickery, spinovat, padat a znovu vstávat. Kopírovali snowboardisty, jejich rotace, alley-oopy, přechody. A hlavně se snažili jezdit switch.
Problém byl, že to nešlo. Běžné lyže měly patky jako hranol, takže zpětné dopady končily pádem – někdy i nemocnicí. A tehdy kouč japonského týmu, Steve Fearing, pronesl větu, která spustila lavinu: „Představte si lyži, která umí jezdit dopředu i dozadu.“
Deset fabrik, devět odmítnutí a jeden francouzský pokus
Douglas s kluky dali dohromady video-prezentaci a obešli devět největších značek. Výsledek? Většina je chtěla sponzorovat, nikdo nechtěl vyrobit twin-tip. Až Salomon.
Jenže ani tam nešlo o žádný triumf. Francouzský prototyp byl směšný: původní carvingové Axe Cleaver o délce 152 cm konstruktéři prostě ohnuli patku. Tohle že má změnit sport? Stěží.
Kluci ale necouvli. A Salomon nakonec pochopil, že tohle není módní doplněk, ale začátek éry.
Zrození TenEighty: nejvlivnější lyže moderní historie
Historici někdy připomínají Olin nebo Kästle ze sedmdesátých let – tehdejší twin-tipy pro baletní akrobacii. Jenže TenEighty byla z jiného vesmíru. Širší střed, kapová stavba, živost, pop, konstrukce určená pro halfpipe i velké skoky. V únoru 1997 dorazily finální kusy. Právě tehdy vyhrál JP Auclair Big Air na prvním U.S. Open of Freeskiing.
A v sezoně 1998 to explodovalo. Každý chtěl TenEighty. New School se rozjela jako lavina.
(Foto: Facebook)
New Canadian Air Force: nová éra freeskiingu
V osmdesátých letech dostali někteří prominentní kanadští freestylisté přezdívku Canadian Air Force. Na jejich počest byla v roce 1995 čtveřice salomoních lyžařů nazvána New Canadian Air Force, a Douglas – jejich trenér – byl od té doby znám jako Godfather of New School.
Tahleta čtveřice (Cusson, Auclair, Dorion, Douglas) se stala první globální ikonou freeskiingu. Spiny, flipy, grabby, switch dopady. Triky, které do té doby patřily jen na asfalt a snowboardový sníh. Douglas navíc vymyslel D-Spin – rotačně vztažený hybrid, který dnes patří do historie freestyle techniky.
Pocket Rocket a backcountry jako další stupeň evoluce
Jedním z nejdůležitějších momentů new schoolu bylo, když se lyže vydaly do prašanu. A právě tehdy vznikl další zázrak: Pocket Rocket. Široká, lehká lyže s vytočenou patkou. Skvěle plavala, a přitom dovolovala triky a rotace na přírodních terénech. Na Whistleru, Douglasově domovském kopci, se stala téměř nezničitelnou ikonou.
Do chvíle, kdy Salomon ukončil její výrobu, se TenEighty stala vlastní značkou s téměř padesáti různými grafikami a iteracemi – od boulařských modelů přes podpisové lyže závodníků až po ohromně úspěšnou mid-fatku X-Scream.
Mediální revoluce: když Salomon pochopil YouTube dřív než všichni ostatní
Když Douglas pracoval pro ESPN, naučil se, jak se pokrývají akce s velkými rozpočty. V roce 2004 založil Switchback Entertainment – svůj vstup do filmového světa. „V té době musely lyžařské firmy platit, aby se jejich sportovci objevili ve filmech Warrena Millera, Matchstick Productions nebo TGR,“ vzpomíná Douglas. „Šli jsme za Salomonem a řekli: ‚Co kdybychom zkusili něco jiného? Máme talent a já mám spoustu nápadů.‘“
Klíčový moment nastal, když se Douglas zeptal, jak dobře jejich marketingový tým zná YouTube – tehdy novou streamovací platformu, která se stávala posedlostí mladé generace. Navrhl, aby Salomon místo celovečerních DVD produkoval filmy přímo pro YouTube kanál „Salomon Freeski“. „Podívejme se do budoucnosti,“ řekl. „Můžeme dělat pětiminutové filmy nebo pětačtyřicetiminutové dokumenty. YouTubeu je to jedno.“
Platforma Salomon Freeski TV byla z mediálního hlediska stejně revoluční jako TenEighty z hlediska vybavení. Obojí vzalo existující formát a přetvořilo jej v něco podobného – a zároveň úplně jiného. Salomon Freeski TV změnila nejen způsob distribuce, ale i celou kulturu vyprávění sportovních příběhů.
Salomon to pochopil. A čísla sledovanosti, která byla tradičními metodami obtížně zachytitelná, byla výjimečná. Místo jednoho velkého filmu za sezonu mohla Switchback tvořit různorodé segmenty, které cílily na různé skupiny diváků. „Začínali jsme poměrně konzervativní varietní show, ale Freedom Chair prolomil všechny formy,“ říká Douglas.
Freedom Chair: film, který rozplakal svět
Příběh Joshe Duecka znají i ti, kteří o freeskiingu nikdy neslyšeli. Trenér new school mládeže, který při ukázkovém skoku přejel dopad, zlomil si páteř a skončil ochrnutý na vozíku. Mohl se sportu vzdát – ale on naopak přitvrdil a stal se vícenásobným paralympijským medailistou na monoski. Douglas, který Duecka znal z freeskiové scény, začal dokumentovat jeho návrat, a nakonec přišel s odvážným plánem, který měl vyvrcholit historicky prvním saltem vzad na monoski.
Od chvíle, kdy byl Freedom Chair uváděn na festivalech po celém světě, diváci tleskali a byli dojati jeho odhodláním, pokorou a grácií. Film dokázal to, o co se Douglas snažil od začátku: vytvořit lidský příběh, kdy není nutné být lyžařem, aby ho člověk ocenil.
Muž, který má stále další příběh
Jak rostla sledovanost Salomon Freeski TV, Douglas přijal Jeffa Thomase a Anthonyho Bonella – kreativní talenty, kteří produkovali dokumenty s úzce zaměřenými příběhovými liniemi, ohromujícími vizuály a koncepty tak odvážnými, že se skoro vzpírají popisu. Jedním z nich byl i projekt, během něhož letěli na Grónsko, aby natočili lyžaře projíždějícího v okamžiku zatmění Slunce.
Následně Douglas oznámil, že jeho dlouhodobý vztah se Salomon SA se posouvá: už se nebude podílet na tvorbě obsahu. Zůstává však ambasadorem značky se zaměřením na udržitelnost výroby lyží a oblečení.
Douglas, dnes pětapadesátiletý, je jako stvořený vést Salomon do nové éry environmentálně uvědomělého vývoje. V letech 2018 až 2023 vedl kanadskou kapitolu Protect Our Winters, ekologické advokační organizace založené snowboardistou Jeremym Jonesem. Má patrně hlubší porozumění klimatickým výzvám než kterýkoli jiný lyžař sponzorovaný velkou firmou. Bude také úzce spolupracovat s atlety, designéry a manažery výroby Salomonu na iniciativách, například na zvyšování povědomí o textiliích bez PFAS v lyžařském oblečení.
Mezitím dokončil svůj vášnivý projekt, který nemá s lyžováním nic společného: celovečerní dokument The Impossible Journey o dánském dobrodruhovi Thorovi Pedersenovi a jeho cestě navštívit všechny země světa bez použití letadla. Film měl premiéru letos.
Možná to vypadá jako úkrok stranou, ale není. Douglas byl vždy víc než lyžař – byl průzkumník formátu, média a identity. Od modrých chráničů v Campbell River přes D-Spin, Pocket Rocket, Freedom Chair až po éru YouTube.
Pokud existuje něco jako skutečný „Godfather of New School“, je to právě on – muž, který změnil nejen to, na čem lyžujeme, ale i to, jak o tom vyprávíme. A přesto se zdá, že i dnes je Mike Douglas teprve na začátku další revoluce.
