Sjezdovky:
Středisko uvádí 14 km sjezdovek orientovaných na jižní stranu.
Nejdelší sjezd z vrcholové stanice vleku po spodní stanici lanovky má
téměř 3 km. Z páteřní sjezdovky se zhruba ve třetině její části
rozvětvují další možnosti, takže se nemusí celý den lyžovat po stejné
trase. Tyto odbočky jsou v odpoledních hodinách chráněny před sluncem,
takže vydrží déle tvrdší. Hlavní páteřní sjezdovka zejména ve své
spodní části podléhá slunečním paprskům, měkne a dělají se menší
muldy. Ale nic hozného - i desetiletý syn se nebál to tam položit na hrany a
muldy prorazit. 
Sněhové podmínky:
Na webu uvádí dole 80 cm, a nahoře 100 cm. Nahoře jsme zkoušeli
zapíchnout hůlku do sněhu ve volném terénu a ten metr tam snad opravdu je.
Na sjezdovkách směs přírodního a technického sněhu. Vliv jižní
orientace se podepisuje zejména na sjezdovce ve spodní části, která je už
během poledne měkčí.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jako hlavní přepravní zařízení jsou dvě na sebe navazující
čtyřsedačkové lanovky s rozjezdovým pásem. Rychlost není nijak
závratná, a to je jedna z drobných výtek. Pokud navíc ještě nahoře
nasedají turisté, zpomaluje se a zpomaluje se. Alternativu představují
staré dobré Tatrapomy, které jsou vždy v páru na druhé straně svahu. Ve
spodní části stačilo pustit jednu, v horní části jely obě. Pravá je o
trošku rychlejší.
My využívali kombinace spodek lanovka - vrch Tatrapoma.
Druhá drobná výtka je turniketům. Jednak jsou velmi blízko samotnému
nástupu, takže je málo prostoru na zkompletování posádky sedačky. Další
výtka směřuje k nutnosti strkat skipas do čtečky - v kdejakém zapadákově
dnes fungují bezdotykově.
WC dostatek, pravidelně navštěvováno pouze jedno, a to bylo zcela v
pořádku.
Zalidněnost:
Byli jsme ve všední den. I tak jsme se rozhodně necítili opuštěni. Na
lanovky a horní vleky se tvořila fronta do tří minut, po obědě lidí
znatelně ubylo. Na sjezdovkách pohoda, vždy se dala vyčíhnout chvíle, kdy
měl člověk sjezdovku pro sebe.
Občerstvení a aprés-ski:
Bufetů a restaurací je nepočítaně. My navštěvujeme pravidelně na
svahu "druhou od spodu", kde je samoobslužná jídelna s polévkami,
smaženými sýry, špagetami a takovými těmi cestovatelskými pokrmy.
Doprava do střediska a parkování:
Dopravní dostupnost je další drobná nevýhoda. Hlavní trasy daleko,
použitelná dálnice ještě dál. Ze střední Moravy se jede nějaké 3
hodiny po cestách, kdy jen zřídka a na krátkých úsecích jde vyhnat
ručička tachometru na 100 km/hod, cesta tak vůbec neubíhá. Navíc poslední
úsek z Dolného Kubína do střediska je po ne zrovna kvalitní silnici.
Parkování snad dostatečné, parkování řídí pracovníci.