Sjezdovky:

Vzhledem k tomu, že před i během návštěvy nesněžilo, tak každý den
dokonale upravené pisty a i vzhledem k počasí (velmi mrazivo každý den
okolo -15 °C ráno až -8 °C okolo poledne) a celkové orientaci sjezdovek (na
žádnou nesvítí sluníčko celý den), byly pisty ve výborném stavu celý
den, akorát např. sjezdovka č. 7, na kterou ráno svítí sluníčko a je
hodně frekventovaná, byla odpoledne trochu "hlubší", ale i tak se na ní
dalo krásně carvovat... Nikde a nikdy jsem nenarazil na boule nebo nahrnutý
sníh, ledové plotny apod., jak je běžné při jarních lyžovačkách nebo
na prudkých svazích. Jinak jak je obecně známo, tamní sjezdovky nejsou
kdovíjak sportovního rázu, jsou to příjemně modro-červené pisty, které
jsou široké a pro carving naprosto skvělé, hlavně č. 7, to je nakloněný
stůl bez vln a zatáček a tam svůj oblouk vypilujete k dokonalosti. Proto je
občas fajn si sjet i nějakou tu zábavnější, zatočenější nebo něčím
zajímavější sjezdovku (č. 3, 5, 10, 4 a pak hlavně ski-route č. 14
vedoucí až ke spodní stanici do údolí).
Sněhové podmínky:
Výborné, vysokohorské prostředí a ledovec je znát, i dole u lanovky
spoustu sněhu, bylo znát, že přírodní sníh je jiné kafe než umělý.
Sněhu bylo moře v dolní stanici u parkoviště (1 700 m n. m.) i dole v
údolí bylo cca 30 až 50 cm (cca 1 300 m n. m.). Žádné kamínky nebo
vydřená místa.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Kabinky i lanovky novější, rychlé, výkonné, kde je po většinu dne
stín, tam je většinou i vyhřívaná bublina. Najde se pár starších
sedaček (dvojsedačka pod sjezdovkou č. 5 nebo strašně pomalá sedačka u
sjezdovky č. 12). Kdo nemusí kotvy (na kotvě jezdím s dcerou, takže mam
kotvu zaseklou pod koleny, což je nepříjemné, takže kotvám se vyhýbáme),
tak je vůbec nemusí použít a stejně se dostane relativně všude kabinkou
nebo sedačkou, což je na ledovec super.
Co mi docela vadilo a bralo síly, byly relativně dlouhé "pochody" ke
sjezdovce s lyžemi po vystoupení z kabinek a že jich za ten den bylo (poměr
kabinek vs. sedaček mi přišel 1:1).
Zalidněnost:
Lednový termín, všední dny, takže lidí relativně málo... Jediné
místo, kde se stála chvilková fronta s tlačenkou, byla ranní špička dole
v údolí a sem tam i dopolední čekačka (max. 1 kabinka) v mezistanici
Fernau, kdy ještě vyjížděli nahoru opozdilci nebo milovníci ski-route č.
14. Jinak všechny vleky a sjezdovky poloprázdné, okolo oběda a ke konci
provozní doby i liduprázdné.
Občerstvení a aprés-ski:
Ceny alpská klasika +- stejná cenová hladina jako v jiných střediscích
(polévky cca 6 eur a více, hlavní jídla 13 eur a více). Jedli jsme každý
den v samoobslužné restauraci na Eisgratu. Bohužel kvalita byla i na mě, co
sní všechno, dost špatná. Horší gulášovku jsem v Alpách neměl,
dětský řízek byl tenký jak pověstný obalený hadr a k hranolkům se ten
brusinkový dip taky moc nehodil (holt jiná země, jiné chutě). Špagety
carbonara, to už byla vyloženě komedie, to s carbonara mělo společný jen
ten název. Co ušlo, bylo chilli con carne, špagety bolognese a také
vývary... Takže celkově, gastronomie bylo jednoznačně největší a jediné
zklamání z letošní návštěvy, bohužel nedokážu říci, jestli v jiných
restauracích by byl výsledek jiný.
Doprava do střediska a parkování:
V období naší návštěvy panovalo v Alpách i celé střední Evropě
slunečné, ale velmi mrazivé počasí. Od dálnice až k parkovišti tzv.
suchou nohou, silnice suché, parkoviště poloprázdné. Vzhledem k stavu
silnic jsem ze zvědavosti zkusil i starou Brennerskou silnici (exit 2 za
Innsbuckem), díky které lze ušetřit mýtné (3 eur za průjezd jedním
směrem). Zdržení max. 10 minut, samá levá pravá, ale krásná a zábavná
jízda.