Sjezdovky:
Lyžuje se v nadmořských výškách od 745 do 2 015 metrů, přičemž
vrcholové partie jsou vzhledem k pravidelným sněhovým úhrnům vhodné i pro
freeride. Každý ze čtyř kopců má velkou spleť sjezdovek všech
obtížností, takže spokojeni budou jak sportovní lyžaři, tak
začátečníci. Středisko má i celkem velké množství krátkých
výukových svahů obsluhovaných vlekem. Sjezdovky jsou mezi sebou perfektně
propojeny s dobrým vyspádováním přejezdových cest, takže ani nám,
jezdícím na prkně nehrozí, že uvízneme na rovince, která nejede.
Nejvýživnější lyžování a zároveň nejvyšší množství sjezdovek je
na kopci jménem Planai, kde by se v pohodě daly strávit dva dny. Druhou
příčku přisuzuji nejvyššímu kopci Hauser Kaibling (2 015 m) a nejméně
sjezdovek je na Hochwurzen. Bohužel k vůli rozsáhlosti střediska jsme
nestihli přejet na poslední vrchol Reiteralm, jelikož by asi nastal problém
se včasným návratem zpět. Zkrátka, když je sluníčko, člověk nikam
nespěchá a stráví trocu času i sluněním. :) Pro projetí posledně
zmiňovaného je vhodné parkovat blíže tomuto vrcholu, např. ve městě
Gleiming, které je 15 km od Haus/Ennstal, kde jsme parkovali my.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky byly ideální, přírodní sníh se vyskytoval i v
dolních partiích mimo sjezdovky. Do oběda pisty vydržely tvrdé a upravené,
odpoledne už v nižžších partiích sníh znatelně měkl a tvořily se
muldy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky jsou na skutečné TOP úrovni. Většinu tvoří expresní čtyř,
šesti a osmi sedačky s vyhříváním a ochrannými bublinami a samozřejmě
kabinky. Lyžař tedy stráví většinu času na sjezdovkách a minimum na
lanovkách. Nicméně některé úseky jsou rozdělené zbytečně na tři
lanovky, což zdržuje, když chce člověk využívat celé převýšení
kopce. Tohle je i důvod, proč zabere absolvování všech čtyř vrcholů a
návrat zpět celý den a to by se člověk ani nesměl najíst. Pro
porovnání, ve švýcarském Zermattu jsou nejzažší body střediska od sebe
vzdáleny 21 km oproti zdejším patnáci a projet jsme je stihli celkem v
pohodě.
Zalidněnost:
Podle zaplnění parkoviště hned v 8.30 ráno a slunečného počasí to
vypadalo, že se na sjezdovkách nepohnem. Nicméně rozlehlost střediska
dělá své a lyžaři se celkem v pohodě rozptýlili. Nejdelší čekací doba
byla cca byla cca 3 minuty a to hned u první kabiny ve stanici Hauser Kaibling,
kde parkuje většina návštěvníků. Zbytek lanovek bez čekání a většina
sjezdovek poloprázdná.
Občerstvení a aprés-ski:
Na sjezdovkách se nachází velké množství chat s občerstvením, ceny
začínají cca na 6 eurech, např. lasagně stojí 7,5 eura. Místní pivo
Schladminger 4 eura, čaj 2,50 eura.
Doprava do střediska a parkování:
Od českých hranic (hraniční přechod Rainthal) je středisko vzdáleno
360 km, cesta trvá cca 3,5-4 hodiny. Jeli jsme přes Wien, Loeben, Liezen, vše
po dálnici, posledních cca 50 km je mimo dálnice.