Engadin Svatý Mořic aktuální report z 20.03.2015

Sjezdovky:

Perfektně upravené a vysněžené po celý den. Odpoledne samozřejmě už ne ve stoprocentním stavu, ale jinde by byli rádi, kdyby takové měli po ránu. Svahy jsou vesměs orientovány jihozápadně, takže prakticky po celý den zality sluncem.
Obtížnost - převažují rychlé červené, dostatečně široké magistrály s minimem terénních nerovností. Okolo lanovky Furtschellas síť červených a modrých úseků, které se větví a kříží všemi směry, aby se nakonec spojily u vyhlídkové restaurace La Chudera. Jediná černá v této části (20) je vlastně také červená, nebo dokonce spíš modrá, jen se dvěma krátkými prudšími úseky před napojením nad velkoplošnou dvaadvacítku.
Luxusní svezení nabízí ledovcové červené trasy č. 1, 2 a 3 z výšky 3 300 m (terminál Corvatsch) okolo chaty Fuorcla Surlej k návratovým kotvám v cca 2 500 m, lemovány na východě neodolatelně fotogenickými štíty Piz Bernina, Roseg, Morteratsch, Palü... Z těch kratších se mi moc líbila opomíjená 16 podél propojovací pomy.
Jediné, co mohu zkritizovat, je značení. Neexistují tu známé barevené a dobře viditelné terče, zřetelně označeny jsou jen hlavní směry na větších křižovatkách, rozcestníky se směrovkami na běžných kříženích a větveních rovněž nejsou. Čísla sjezdovek lze nalézt jen na malých terčících o průměru cca 10 cm umístěných sporadicky na okrajových tyčích. Číslice samotné jsou čitelné jen zblízka, pokud tedy člověk nemá zrak jako ostříž. Snadno se tak může stát, že jedete po modré a najednou jste na černé, ani nevíte jak... Dokud jsem si trasy párkrát neprojel, velmi často jsem vytahoval mapu, abych zjistil, kde vlastně jsem a kam jedu, zejména pod Furtschellas.

Sněhové podmínky:

Bez komentáře, nelze nic vytknout. Kvalitní v celém areálu po celý den. Snad jen odpolední dojezd do údolí ke kabince Furtschellas byl ve spodní části měkčí a mírně rozježděný.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Prvotní přístup z parkovišť a výjezd na nejvyšší bod areálu Piz Murtel zajišťují velkokapacitní (100+ osob) visuté kabiny, které jezdí v intervalu 10-15 min. Dále je k dispozici několik 2místných a 4místných sedaček s velmi pohodlným nástupem i výstupem, 4místné navíc s krytem a automatickým zvedáním. Zbytek - vesměs kratší úseky - obstarávají kotvy, případně poma, s plynulým vedením.

Zalidněnost:

Střední, spíš nižší. Lyžníci rovnoměrně rozptýleni po celém areálu, občas nikdo široko daleko v dohledu. Jediná nahromadění vznikala u velkokapacitních kabin, ale nestalo se, že by se člověk nevešel a musel čekat na další.

Občerstvení a aprés-ski:

K dispozici několik restaurací v hlavních uzlech. Využili jsme vyhlídkovou samoobslužnou terasu La Chüdera - bohužel ceny výrazně vyšší než např. v Savogninu. Polévky od 9 CHF, saláty od 12 CHF, hlavní jídlo od 15 CHF, ale spíš kolem 20 CHF a víc, zákusky cca 8-10 CHF (štrůdl!), výjimkou byl akční dort za 5,50. Pivo okolo 8 CHF, na další nápoje jsem ani nekoukal, kafe jsme měli svoje v bandasce.
Na apres-ski jsme vyrazili na - jak prezentováno - romantický hotel Muottas Muragl nad Pontresinou, kam jezdí zubačka, na kterou platí minimálně 2denní skipas. Zážitek to byl každopádně skvělý, nahoře je nádherně - výhledy do údolí, panoramata, procházky, posezení v kožešinách u kávy či drinku na terase s obsluhou anebo opodál v plážových křeslech... dokud se nepřiplížily mraky coby předzvěst příštího, velmi nehezkého dne.

Doprava do střediska a parkování:

Placené podzemní parkoviště Surlej a rovněž placené parkoviště Furtschellas (dříve bezplatné) - 5 CHF/den. Parkování pod Muottas Muragl stále zdarma, stejně jako pod Diavolezzou. Dříve bezplatné parkování v Celerině už je rovněž, jak se zdá, minimálně o víkendech zpoplatněno 5 CHF/den. Silnice v době našeho pohybu bez problémů sjízdné a průjezdné, sucho. Oproti tomu na Bernině sníh podél cest, vyfrézovaný až do výše cca 2 m!