Sjezdovky:
Perfektně upravené a vysněžené po celý den. Odpoledne samozřejmě už
ne ve stoprocentním stavu, ale jinde by byli rádi, kdyby takové měli po
ránu. Svahy jsou vesměs orientovány jihozápadně, takže prakticky po celý
den zality sluncem.
Obtížnost - převažují rychlé červené, dostatečně široké magistrály
s minimem terénních nerovností. Okolo lanovky Furtschellas síť červených
a modrých úseků, které se větví a kříží všemi směry, aby se nakonec
spojily u vyhlídkové restaurace La Chudera. Jediná černá v této části
(20) je vlastně také červená, nebo dokonce spíš modrá, jen se dvěma
krátkými prudšími úseky před napojením nad velkoplošnou
dvaadvacítku.
Luxusní svezení nabízí ledovcové červené trasy č. 1, 2 a 3 z výšky 3
300 m (terminál Corvatsch) okolo chaty Fuorcla Surlej k návratovým kotvám v
cca 2 500 m, lemovány na východě neodolatelně fotogenickými štíty Piz
Bernina, Roseg, Morteratsch, Palü... Z těch kratších se mi moc líbila
opomíjená 16 podél propojovací pomy.
Jediné, co mohu zkritizovat, je značení. Neexistují tu známé barevené a
dobře viditelné terče, zřetelně označeny jsou jen hlavní směry na
větších křižovatkách, rozcestníky se směrovkami na běžných
kříženích a větveních rovněž nejsou. Čísla sjezdovek lze nalézt jen
na malých terčících o průměru cca 10 cm umístěných sporadicky na
okrajových tyčích. Číslice samotné jsou čitelné jen zblízka, pokud tedy
člověk nemá zrak jako ostříž. Snadno se tak může stát, že jedete po
modré a najednou jste na černé, ani nevíte jak... Dokud jsem si trasy
párkrát neprojel, velmi často jsem vytahoval mapu, abych zjistil, kde
vlastně jsem a kam jedu, zejména pod Furtschellas.
Sněhové podmínky:
Bez komentáře, nelze nic vytknout. Kvalitní v celém areálu po celý den.
Snad jen odpolední dojezd do údolí ke kabince Furtschellas byl ve spodní
části měkčí a mírně rozježděný.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Prvotní přístup z parkovišť a výjezd na nejvyšší bod areálu Piz
Murtel zajišťují velkokapacitní (100+ osob) visuté kabiny, které jezdí v
intervalu 10-15 min. Dále je k dispozici několik 2místných a 4místných
sedaček s velmi pohodlným nástupem i výstupem, 4místné navíc s krytem a
automatickým zvedáním. Zbytek - vesměs kratší úseky - obstarávají
kotvy, případně poma, s plynulým vedením.
Zalidněnost:
Střední, spíš nižší. Lyžníci rovnoměrně rozptýleni po celém
areálu, občas nikdo široko daleko v dohledu. Jediná nahromadění vznikala u
velkokapacitních kabin, ale nestalo se, že by se člověk nevešel a musel
čekat na další.
Občerstvení a aprés-ski:
K dispozici několik restaurací v hlavních uzlech. Využili jsme
vyhlídkovou samoobslužnou terasu La Chüdera - bohužel ceny výrazně
vyšší než např. v Savogninu. Polévky od 9 CHF, saláty od 12 CHF, hlavní
jídlo od 15 CHF, ale spíš kolem 20 CHF a víc, zákusky cca 8-10 CHF
(štrůdl!), výjimkou byl akční dort za 5,50. Pivo okolo 8 CHF, na další
nápoje jsem ani nekoukal, kafe jsme měli svoje v bandasce. 
Na apres-ski jsme vyrazili na - jak prezentováno - romantický hotel Muottas
Muragl nad Pontresinou, kam jezdí zubačka, na kterou platí minimálně
2denní skipas. Zážitek to byl každopádně skvělý, nahoře je nádherně -
výhledy do údolí, panoramata, procházky, posezení v kožešinách u kávy
či drinku na terase s obsluhou anebo opodál v plážových křeslech... dokud
se nepřiplížily mraky coby předzvěst příštího, velmi nehezkého
dne.
Doprava do střediska a parkování:
Placené podzemní parkoviště Surlej a rovněž placené parkoviště
Furtschellas (dříve bezplatné) - 5 CHF/den. Parkování pod Muottas Muragl
stále zdarma, stejně jako pod Diavolezzou. Dříve bezplatné parkování v
Celerině už je rovněž, jak se zdá, minimálně o víkendech zpoplatněno 5
CHF/den. Silnice v době našeho pohybu bez problémů sjízdné a průjezdné,
sucho. Oproti tomu na Bernině sníh podél cest, vyfrézovaný až do výše
cca 2 m!