Po zářivě slunečném pátku se v sobotu na Engadin snesla deka nízké
oblačnosti. Dvoudenní skipas ve Sv. Mořici ovšem není žádná láce,
takže jsem vyrazil na plánovanou Diavolezzu s nadějí, že nahoře bude
slunečno. Nebylo. Červená sjezdovka podél sedačky se při troše opatrnosti
dala sjet, přestože obloha splývala se svahem, ale jinak bylo vcelku vidět.
Požitek nula. Pak jsem se ale vydal do údolí, a už to nechci zažít. Na
více než polovině pisty byla viditelnost do 10-20 m. Naštěstí hned na
začátku jsem dojel několik německých soudruhů, s kterými jsem se svezl,
protože jinak bych riskoval život. Orientovali jsme se jen podle tyčí po
stranách, přičemž od jedné nebylo na druhou vždy vidět. Klouzali jsme,
plužili, jak se dalo. Jednou jeden z kolegů sjel mimo, ale naštěstí rychle
upadl, takže se nic vážného nestalo... Posledních 200 m ke kabince
Diavolezza bylo fajn, ovšem lyžování tímto skončilo. Popojeli jsme ještě
ke Corviglii, ale ani tam to nebylo lepší. Hodnotit nelze.