Sjezdovky:
Cca 80 km sjezdovek, spíše modrých, polovina modrých přitom fungovala
spíše jako propojovací cesta mezi jednotlivými kopci, místy i spíše po
rovině než z kopce. Polovinu červených bych přeřadil do modrých a
závodní černá byla spíše poctivá červená.
Na projetí všech sjezdovek jeden den hravě vystačí a ještě se člověk
vrátí na sjezdovku, která mu vyhovuje nejvíc. Všechny sjezdovky jsou
kompletně propojené bez sundání lyží, i když to místy moc nejelo, takže
pro snowboardisty nic moc, ale i ti si tu určitě najdou svůj kopec...
Sněhové podmínky:
Přírodní sníh vůbec žádný, ale celkem slušně vysněženo tak 95 %
sjezdovek. Díky tomu, že bylo tři dny nad nulou, tak kolem jedenácté už
jen mokrá břečka, vyjma asi 3 sjezdovek, které byly na severní stranu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Většinou jsou tu pomalé 4sedačky a až asi na 3 výjimky s nástupnim
kobercem, jinak dost 3sedaček, asi 3 dvojsedačky - tý nejdelší odhaduji tak
40 let, ale zas na přilehlé sjezdovce téměř nikdo nejezdil.
Zalidněnost:
Lidu bylo málo, s převahou Čechů a Poláků. Sem tam byla slyšet
italština.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení řešeno hlavně v přilehlých hotelech, jinak hlavně pro
dámy - nikde jsem neviděl WC, takže taky do okolních restaurací.
Doprava do střediska a parkování:
Ze středních Čech přes Mnichov a Innsbruck cca 7 hodin. Od Innsbruku
placená Brennerská dálnice až na hranice s Itálií - 9 eur jeden směr a
italská dálnice cca 12 eur jeden směr - cesta od Innsbruku do Folgarie 2
hodiny, po starý silnici bez poplatku 3 hoďky.