Sjezdovky:
Nejlepší sjezdovkou byla jednoznačně červená sjezdovka čislo 4,
obzvláště pak její pravá část 4a, která je až neskutečně široká (a
díky tomu se na ní ani odpoledne nevyjezdily plotny a boule). Skoro stejně
dobrá byla i červená 4c obsluhovaná dvojkotvou.
Sněhové podmínky:
Na sjezdovkách byla dostatečná vrstva kombinace přírodního a
technického sněhu. Ráno bylo v celém areálu pod nulou a tratě byly
kvalitně upraveny, i když na můj vkus zbytečně moc tvrdé. Během dne se
oteplovalo a i v nejvyšších polohách se teplota pohybovala kolem nuly,
takže se začaly na exponovaných místech vyjíždět plotny, menší boule a
náhraby. Mimo sjezdovky bylo přírodního sněhu poměrně málo.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Většina páteřních lanovek je moderní a rychlá s dostatečnou
kapacitou. V době naší návštěvy bylo v provozu 20 lanovek a vleků z
cekového počtu 24.
Zalidněnost:
Trochu nemile mě překvapil velký počet lidí, na všední den mimo
hlavní sezónu mi to přišlo hodně. Fronty na lanovky byly sice na jednotky
minut, ale na svahu bylo lyžařů na můj vkus až moc. Trochu se to zlepšilo
mezi dvanáctou a jednou hodinou, kdy byla část lidí na obědě. Zhruba
polovina lidí nemluvila německy, ale polsky, česky, slovensky nebo
maďarsky.
Občerstvení a aprés-ski:
Navštívili jsme velkou samoobslužnou restauraci v Alpincentru, kvalita i
ceny klasicky rakouské, navíc v 13:30 už opadla špička, takže žádné
zklamání. Na nejvyšším bodě střediska (přes 3 000 m) je restaurace
Gipfelrestaurant, kterou jsme ale neměli čas navštívit.
Doprava do střediska a parkování:
Silnice mokré, ale bezproblémů sjizdné, v údolí mlha a inverze.
Parkoviště má obrovskou kapacitu, s místem na zaparkování nebyl žádný
problém.