Folgaria [Alpe Cimbra]

Folgaria [Alpe Cimbra] - lyžování

Folgaria je poměrně univerzální lyžařskou oblastí, ale přeci jen láká hlavně méně náročné návštěvníky. V povědomí českých lyžařů se zdejší úctyhodná pavučina sjezdovek ještě zcela nezdomácněla, což je dáno i její vzdáleností – leží až jižně od Dolomit mezi Trentem a Roveretem. Typicky italsky pohodová atmosféra se ovšem stará o to, že řady štamgastů se jí pomalu rozrůstají i v Česku.

Nad turistickým letoviskem Folgaria a ještě hodně daleko od něj se rozpíná poklidná pahorkatina, kterou pokrývá síť sjezdovek s trochu neobyčejnou rozlohou – jakoby pavouk zkoušel, kam až 74 km dlouhé vlákno sjezdových tratí dosáhne. Svahy jsou nejčastěji „červeně“ vlídné, i když s omezenějším převýšením okolo 300 až 400 m. Milou stránkou obliby Folgarie u rekreačních lyžařů je docela klidný, až jakoby zpomalený provoz na sjezdovkách, a to dokonce i o návštěvnicky silných víkendech. Výsledkem je celkem ideální konfigurace pro méně zdatné cestovatele i mírně pokročilé děti.

Zdejší náhorní plošina má neobyčejně silný panoramatický rozměr – krajina je sice plná nijak impozantních pahorků, zato široko daleko nebrání rozhledům žádný výrazný vrchol. Na západě panorama rámuje masiv Brenta a na severu Ortlerské, Ötztalské Alpy a Dolomity. Až se nechce věřit, jaký velehorský amfiteátr se může zobrazovat z vrcholků v pouhých 1 700 či 1 800 m n. m. Daleký rozhled nabízejí všechna vyvýšená místa v areálu, přičemž vrcholem všeho je Costa d´Agra, kde můžete otáčet hlavou kolem dokola a vždy budete mít ve výhledu „něco slavného“.

Z lyžařského pohledu nejplodnější je údolí táhnoucí se hned od Folgarie k sedlu Passo Coe s nástupními základnami Fondo Grande a Fondo Piccolo. Po obou stranách do něj tečou sjezdovky, kterým navzdory nižšímu převýšení nechybí místy svižný spád, pouze samotné dno údolí je mírné. Sjezdovek je dostatečně hutná koncentrace a z údolí se můžete vždy vydat do tří i čtyř různých směrů.
Krajina kolem sedla Passo Coe je otevřenější a plošší a trochu připomíná severské dálavy. Přes širé pláně nad Alpe di Folgaria je dlouhými lanovkami a přejezdy připojena lokalita Fiorentini, která už kdysi lyžaře hostila, pak z mapy zmizela a před pár lety byla znovu oživena. Lesem se tu prohánějí pozvolné sjezdovky a na nich mizivé množství lyžařů – u nástupní stanice sedačky ve Fiorentini je totiž jen jediný hotel a z Folgarie na lyžích to sem trvá více než hodinu. Mírné sjezdovky plynou na severozápadním okraji pavučiny i směrem do Ortesina a Costy.

I začátečníci tu najdou velmi zdařilé zázemí. Výukové terény se soustředí na cvičné louky na dně hlavního údolí (Fondo Grande a Piccolo) a mimo něj se nacházejí i na úpatí svahů v Costě a Fiorentini. A právě na okrajích areálu v Costě a ve Fiorentini jsou nejvhodnější tratě pro ty, kdo se poprvé chystají na „velké“ sjezdovky. Naproti tomu v hlavním areálu slouží modře značené tratě zhusta zároveň jako transitní spojky, navíc jsou občas přerušeny i rovinkou. Červené tratě jsou téměř vždy dostatečně široké, spíš pohodovější a mírně pokročilí mohou díky nim a lehkým propojkám velmi brzy projet většinu areálu. A to v klidném provozním „tepu“ lyžařského areálu, jemuž prospívá ohromný územní rozptyl a z toho plynoucí absence rušných křižovatek.
Jak je známo, dítě je v Itálii málem posvátná bytost – větší nebezpečí, než že mu někdo ublíží, tak spočívá v tom, že toho bude malý lyžař trochu zneužívat. Vlekaři jsou samozřejmě velmi pozorní a nápomocní při nástupu dětí na sedačku i ve Folgarii. Ta je mimoto „domovem“ pro mnohé hendikepované lyžaře, kteří potřebují ještě větší „servis“ než děti.

Folgaria je vlastně reinkarnovaným střediskem, do něhož se lyžování po letech chátrání v 80. letech znovu vrací, a to s mezinárodními ambicemi. Někdejší historickou lyžařskou éru dodnes v krajině přípomínají jizvy „opuštěných“ sjezdovek, zejména na jižním svahu nad Folgarií. Nepřehlédnutelné jsou enormní investice do zasněžování, jehož absence tu lyžování před 30 lety málem pohřbila – ať už četné vodní nádrže, nebo nejmodernější sněžná děla umístěná v hustém sledu nejen na sjezdovkách, ale i propojovacích cestách, a to často na vyvýšených věžích kvůli efektivnějšímu rozptylu sněhu.

I v přepravním parku vedle sebe slouží nejrůznější generace lanovek – jednak ty, které přežily temná a sněhově chudá léta, jednak moderní, přinášející novou mízu. Nejčastěji se svezete pomalejšími dvou-, tří- a čtyřsedačkami, zato alespoň až na výjimky s nástupním kobercem. Nové expresní 4sedačky obstarávají jen několik dlouhých tras v okrajových lokalitách. Cvičné svahy mají pojízdné koberce, a to krátké i dlouhé, pomalé i poměrně dost rychlé – vždy jsou volně přístupné se skipasem, nikoliv vyhrazené pro lyžařské školy, jak je v mnoha alpských střediscích běžné. Jednotlivé části celého komplexu nejsou lanovkami propojené úplně intuitivně, a je třeba sledovat značení. Zatím „chybí“ lanovka z Fondo Piccola zpět na Sommo Alto, která by zjednodušila návrat do Fondo Grande a do Folgarie vůbec, ale výstavba už je v plánu – zatím je nutné vyjet starou 3sedačkou Truagalait a následně poněkud strměji přejet na modrou, už bezproblémovou cestu po dně údolí. V budoucnu velmi pomůže i plánovaná kabinková lanovka z Folgarie na Sommo Alto, která jednak zrychlí přístup z hlavního letovisko do areálu a jednak odlehčí přetíženým parkovištím ve Fondo Grande a Piccolo. Nová lanovka za 40 mil. eur je ovšem závislá na veřejné podpoře, ostatně jako všechny velké projekty v Trentinu i mnohde jinde v Alpách.

Sjezdující běžkař nebo běžkující sjezdař nalezne ve Folgarii místo zaslíbené, jakých není zas tak mnoho. Krásné vyhlídkové běžecké okruhy s 35 km stop se upravují v okolí sedla Passo Coe ve výšce 1 600 m n. m. Přímo v sedle je i běžecké zázemí – centrum se šatnami, sprchami, servisní i pik-nikovou místností, půjčovnou nebo školou.
Velmi oblíbené jsou výlety na sněžnicích, pro něž je tu vyznačeno množství tras – mírně klenutý, poměrně přehledný a vyhlídkový terén s dostatkem sněhu v okolí Alpe di Folgaria je jako stvořený k meditativním vycházkám. Tento „sport“ se v Alpách těší rostoucí popularitě a je skoro samozřejmé, že výletníci vyrážejí s průvodcem – Češi se však tomuto trendu vymykají, nejspíš i proto, že vyrazit si na potulku přírodou nepovažujeme za kdovíjaké dobrodružství.
Děti mohou sáňkovat ve Fondo Grande, kde je k tomu vyhrazená sjezdovka – 6 jízd přijde na 6 eur včetně zapůjčení saní a výjezdu sáňkovacím vlekem. A pěstuje se tu i klasické aprés-ski, při němž z barů a restaurací hojně vyhrává hudba.

Největší ubytovací základnou je Folgaria, městečko s malebným pěším centrem s hotely, restauracemi, bary i mnoha obchůdky s uměleckými suvenýry, okolo něhož je široce rozptýlená rekreační zástavba – zatím bohužel bez přímého lanovkového spojení s lyžařskými terény. Přímo na svahu se můžete ubytovat ve Fondo Grande a Piccolo, obě jsou umělá letoviska okolo nástupních stanic lanovek s několika hotely, jen pár kroků k lanovce je to i v Serradě, malé původní vesničce. Velmi praktickým místem je Francolini, maličká hotelová osada nad Folgarií se starou dvousedačkou přímo do srdce areálu.
V blízkosti nejatraktivnějších nástupních stanic lanovek jsou placená parkoviště, jejichž kapacita může být zvláště o víkendech nedostačující, v okrajovějších nebo vzdálenějších místech zaparkujete zdarma (Francolini, Fondo Piccolo, Fiorentini, Serrada). Z Folgarie k výše položeným lanovkám pendluje skipas, který však není vceně skipasu (stojí cca 5 eur na 3 dny). Naopak vláček „trenino“, který slouží jako „městská“ doprava přímo ve Folgarii, v ceně vícedenního skipasu obsažen je.

Trentinská Folgaria je méně známá alternativa rodinných středisek jako Paganella nebo Folgarida Marilleva v údolí Val di Sole, oproti nimž je však lyžařsky ještě rozsáhlejší, cenově o něco atraktivnější, ale s nižšími vrcholky. Oproti nim je přitom také o malý kus dále – z České republiky musíte projet napříč celými Alpami a teprve za Trentem, kde už se hory pomalu zaoblují a rozestupují, z hlubokého údolí strmě vystoupáte na cílovou náhorní plošinu.