Sjezdovky:
Ve středisku se nachází samé červené sjezdovky (až na jednu modrou).
Už jsem tu jednou byl, proto jsem si pamatoval, že podél šestisedačky
Arzjochbahn vede pěkná lesní červená. U horní stanice kabinky z údolí
jsem si tedy nazul lyže a dojel k začátku oné sjezdovky. Odpíchl jsem se...
a už jsem ležel v hlubokém prašanu. Aha, asi jsem mimo sjezdovku, říkám
si. Tak to zkusím trochu víc doprava. Ale tam je to úplně stejné. Postupně
jsem projel sjezdovky 1a, 2, 4 a 5 v domnění, že někde to přece musí být
lepší. Nebylo. Na všech sjezdovkách leželo asi 15 cm nového sněhu, který
nenesl ani náznaky úpravy. Kolem poledne jsem trápení vzdal a zbaběle sjel
kabinkou zpět do údolí. 
Sněhové podmínky:
Všechny sjezdovky byly otevřeny, já jsem vyzkoušel pouze 1a, 2, 4 a 5.
Jindy opravdu pěkná čtyřka a pětka (sjezd do údolí) byly na hranici
lidských možností - takhle zpocený už jsem na lyžích dlouho nebyl.
Jak už
jsem psal, všechny sjezdovky pokrývala neupravená vrstva nového sněhu,
lyžování v něm byl spíš freeride.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na Spieljochu můžete sledovat evoluci přepravních zařízení. Najdete tu
starou pomu, starou kotvu, starou třísedačku, starší čtyřkabinku,
novější šestisedačku (bohužel bez bubliny, během mé návštěvy
nepochopitelně zpomalená), a pro letošní sezónu zbrusu novou osmikabinku s
vyhříváním sedadel, která nahradila starou dvojsedačku. Vzhledem k
nepříznivému počasí jsem ale ji ani její sjezdovku nevyužil.
Zalidněnost:
Opravdu nízká, živěji bylo jen na Mösllabfahrt (1a), kde byly
lyžařské kurzy, jinak všude prázdno.
Občerstvení a aprés-ski:
Dvě pěkné samoobslužné restaurace v srdci areálu (horní stanice
kabinky z údolí), byl jsem tu jen krátce, takže jsem si dal jen pití.
Doprava do střediska a parkování:
Velké parkoviště v bezprostřední blízkosti dolní stanice kabinky
Spieljochbahn.