Sjezdovky:
Sjezdovky všechny v provozu. Bohužel značení sjezdovek velmi bídné a k
tomu urolbovaná část sjezdovky a pak vjedete trošičku vedle a tam vás
čekají hrudky, na kterých pak zápasíte, aby jste se odtamtud dostali.
Trošku chybí značení, odkud kam ta sjezdovka je upravená. Přejezdy, to je
další kapitola, kdy z jedné 6sedačky dostat se na druhou, tedy z jedné
části areálu do druhé části, musíte trošku laborovat, protože nejsou
značený v mapě a přeci jenom chtíč vyzkoušet vše mne nutil k tomu
trošičku experimentovat. Tratě jsou krátké, tedy na pár obloučků a zas
frčíte lanovkou nahoru.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky, jako by byla ještě pravá zima. Umrzlý manžestr
pokrytý zhruba 3 cm prašanu, který napadl přes noc. Odpoledne již na
některých místech měkčí sníh, ale stále držel perfektně stopu. V
horních partiích je zhruba 110 cm sněhu, v dolních tak 20 cm. Krásný
pohled se naskýtá na stále zasněžené okolí.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Za komfortní považuji 2 šestisedačky. Obě jsou s bublinou, bohužel jen
jedna je vyhřívaná. Najdete zde mnoho restaurací půjčoven a dětskou
školičku. Skipas zde zakoupíte platební kartou, ale záloha ve výši 10 ZL
vám zůstane. Za to si můžete třeba dát v nejbližší restauraci polévku,
se kterou se do těch 10 Zl vejdete. Skipas si můžete zakoupit na celý den
nebo na 2, 3, 4, 5 nebo 6 hodin. Dále zde zakoupíte i bodovky.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla minimální. Parkoviště i odpoledne prázdné a na
lanovkách jsem čekat taky nemusel a když jsme náhodou s někým na 6sedačce
jel, tak to byl tak trošku zázrak. Sjezdovky také prázdné a vzhledem k
tomu, jak Poláci jezdí, tak to bylo ideální.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení se nachází jak na sjezdovkách, tak i v okolí parkovišť.
Já jsem využil Gospodu, kde jsem si dal rajskou polévku za 8 Zl. Cenově bych
řekl, že je tu o něco málo dráž než z české strany.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do Deštného v Orl. h. byla většinou po vlhkých silnicích, ale v
Deštném již začal propadávat sníh a ve směru na Šerlich byla silnice
pokryta sněhem, kde se tvořily zledovatělé koleje. Původně jsem chtěl
zaparkovat u Masarykovy chaty. Zde mne odradil zákaz vjezdu a od parkoviště
se mi to zdálo daleko, proto jsem zvolil cestu přes Orlické Záhoří, což
je cca o 20 km dále. Přímo ve skiareálu se nachází mnoho parkovišť,
která jsou zdarma a dnes vetšinou byla prázdná. I silnice v Zielenieci byly
většinou rozbité, zato s hlubokými dírami, že občas to bylo o kolo u
auta. Při zpáteční cestě jsem ještě nabral zpoždění, kdy polský
kamion s letními pneumatikami to poslal naštorc přes cestu.