Sjezdovky:
Z jedné čtyřsedačky vede cca 80m společná cesta ke sjezdovce, která se
po dalších 50 m rozděluje na dvě, vlevo značená modrá, vpravo červená,
paradoxně lehčí je ta červená. Obě mají zajímavý sklon cca 1 km, pak
ale přechází v plochý přejezd a potkávají se nad společným sjezdem,
který je ostřejší.
Sněhové podmínky:
Od 11 h již tvrdá ledovatá deska ve společných částech obou sjezdovek
doplněná nahromaděným technickým sněhem. Zbylé části byly jen tvrdé a
dalo se při dostatečné snaze carvovat
Ten
rovinatější přejezd je zpestřený railem (zde jsem zlomil hůlku, ale
aspoň nebyla nuda), nějakým sudem plus mini skočky. Počítám, že do 10 h
byl svah v pohodě...
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Vyhřívaná 4sedačka s bublinou je hlavní lákadlo a v teplotách kolem
-10 °C může být i významným vahadlem při rozhodování, zda do střediska
zajet.
Zalidněnost:
Bohužel po celou dobu návštěvy byla 10 až 12 min. dlouhá fronta (do
15.30). Lanovka nahoru jede 5 min, 10 min. ve frontě, 5 min. dolů... BTW jsem
si spočítal, že za 1 min vyjelo cca 10 plných sedaček, takže v jeden
okamžik je na sedačce 200 lidí, ve frontě 400 a dalších 200 na
sjezdovkách. (Plus ještě jedlíci a odpočívající, takže tam mohlo být
klidně 1 000 lidí.) Naštěstí jsou sjezdovky dvě, takže problém byl jen v
jejich společných částech.
Nějaká paní u kasy řešila, jestli se jí vyplatí bodovka. Takže
bodovka se vyplatí, pokud projedete méně bodů, než stojí časová
jízdenka, a lze to určit takto: 5 min. nahoru, 5 min. volně dolů, s dětmi
klidně 15 min. a pak fronta (viz foto, jak vypadá 10minutová). Pro 3člennou
rodinu se bodovka vyplatí, pokud budou lyžovat méně než 10x za den, tj. s
malým dítětem při velkých frontách je bodovka lepší.
Občerstvení a aprés-ski:
Je tam pěkný bufet ala vem si tácek, záchody i pomocné mistnosti mají
na Červené Vodě na vysoké úrovni.
Doprava do střediska a parkování:
Dobře značené, dostatečné parkoviště zadarmo.