Sjezdovky:
Sjezdovky se nacházejí na severovýchodní straně Šerlichu. Jsou to
vlastně malé areály různých provozovatelů, které spojuje jedna
permanentka.
- Část Nartorama (v mapě jsou zařízení značena Nx) disponuje dvěma
pěknými červenými (Alpha (3) a Serpentina (4)) a téměř tříkilometrovou
modrou (Spacerowa (2)), která je ve své dolní části spíš odpočinkovou
lesní cestou, druhá modrá (Z Masarykowej (1)) je širší a o něco málo
prudší. Zdejší černá (Na Krechę (5)) je neupravovaným průsekem pod
lanovkou.
- V oblasti Gryglówka (Gx) je kromě cvičných modrých i velmi pěkná
červená G1 Lewa (13), které by ve střední části možná slušelo i
ostřejší označení. Zaujala mne také v terénu neznačená široká trať
(evidentně „exsjezdovka“ – na kraji je torzo vleku) po levé straně od
vleku G3. Ta se i přes její „neexistenci“ upravuje, nikdo na ní není a
má svižný červený sklon.
- Ve Winterpolu (Wx) jsou hlavně modro-červené svahy, za zmínku stojí
široké modro-červené W5 Prawa (21) a Lewa (22) a zejména poloprázdná
opomíjená červená W6 Prawa (23), ideální pro sportovní lyžaře.
- Mieszko (Mx) je část vhodná pro začínající lyžaře, neboť se zde
nachází výhradně cvičné louky. Zajímavostí je kamenný kostel Sv. Anny
se hřbitovem mezi sjezdovkami č. 28 a 29.
Sněhové podmínky:
Vzhledem k oteplení špatné, i přes téměř všechny (40 z 41) otevřené
sjezdovky. Udávaných 70 až 130 cm se nezakládalo na pravdě, odpovídalo
spíš 0 až 50 cm.
Na všech sjezdovkách se již před polednem objevily muldy z těžkého
sněhu, mnohde byla vydřená místa či roztáté ledové plotny – sjezdovky
č. 17 a 18 na hranici sjízdnosti.
Traverzy mezi areály sjízdné celkem dobře, s výjimkou lesního traverzu z
Gryglówky k Nartoramě – málo sněhu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Areál je obsluhován pohodlnými sedačkovými lanovkami, dvě z nich (N2 a
W3) mají i bubliny, které doplňují kratší vleky.
Zajímavostí je kombinovaná lanovka Skyway Express (N2), na které se kromě
6sedaček s modrými bublinami nacházejí také dvě osmimístné kabinky.
Nástup do nich je ovšem dost nenápadný – vedle branek, které vpouštějí
lyžaře na nástupiště sedaček, se nachází žlutou plachtou přikrytý
turniket. Tím je nutné projít, prosmýknout se kolem sedaček a na
nástupišti si počkat na kabinku. Pro nástup do ní je pak lanovka vždy
téměř zastavena – prostě bizár. 
Pohyb po areálu usnadňují transity – malé vleky (poma/vlečné lano).
První, malá poma (N1), vede k Masarykově chatě a dál na sjezdovku
Spacerowa, druhý v podobě vlečného lana pak z Nartoramy směrem k
Winterpolu.
Zalidněnost:
Mírně nadprůměrná. U sedaček se většinou čekalo do 3 minut (pouze u
W3 vznikala pětiminutová fronta), plnější sjezdovky se nacházely pouze v
oblasti Nartorama.
Občerstvení a aprés-ski:
Hospod a restaurací dost, já měl bohužel smůlu na poněkud
monotematické jídelníčky „smažák-řízek-hranolky.“ Najíst se je
možné i v Masarykově chatě, která ovšem bývá kolem poledne beznadějně
přeplněna.
Ubytován jsem byl právě v Masarykově chatě. Kromě poněkud svérázné
obsluhy zde vše funguje dobře, pokoj byl postarší, ale velmi příjemný,
jídlo výborné a levné (hlavní jídla max. do 145 Kč, většinou
méně).
Doprava do střediska a parkování:
Všiml jsem si, že na polské straně je podél silnice mnoho parkovišť
hned vedle sjezdovek. Na české straně můžete zaparkovat na parkovišti pod
Masarykovou chatou (a do centra dění se dostat po lesní modré Spacerowe),
já jsem byl v chatě ubytován, a tak jsem mohl vyjet až k ní a užil jsem si
tak ono známé „z postele přímo na sjezdovku“. 