Sjezdovky:
Sjezdovky jsou opravdu krásné, široké, dlouhé, všech obtížností a
během týdne byly i dobře upravené - o to víc bije do očí nepoměr mezi
zastaralými a pomalými vleky. I odpoledne se dalo dobře lyžovat a povrch byl
tvrdý, nerozježděný. Řada sjezdovek i lanovek byla ale zavřená, zřejmě
kvůli větru.
Sněhové podmínky:
Krátce před příjezdem napadlo velké množství sněhu, hrozilo lavinové
nebezpečí, dále hustě sněžilo ve středu a opět při odjezdu. Sněhu bylo
opravdu dost, ale bylo dost i sluníčka a dá se říct, že počasí se
vyvedlo, až na častý silný vítr na vrcholcích.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Sedačkové lanovky pomalé a staršího data výroby, některé zase byly
uzavřené, během týdne se střídaly v provozu a v Sestriere tak nebyl za
celý týden ani jednou v provozu celý areál. Je tu i jedna kabinková
lanovka, funguje spíše jako propojení s ostatními středisky. Byla
otevřená čtyři dny a za tu dobu jsem se sice podívala i do jiných míst,
ale všude je situace podobná. Cesta do Montgenèvre je časově náročná a
vzhledem k uzavření některých dalších sjezdovek jsem strávila při
přejezdu o to více zbytečného času na lanovkách. V Montgenèvre se zdálo
lyžování asi nejlepší - také díky tamní kabinkové lanovce a pěknému
sjezdu z její horní stanice. Ještě jedna kabinková lanovka vede z Cesany -
ale ta se používá hlavně jako transport do Francie nebo jako nástup
lyžařů začínajících v Cesaně.
Zalidněnost:
Na sjezdovkách moc lidí nebylo, ale kvůli uzavírkám se na některých
místech hromadilo větší množství.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení začíná na pěti eurech - hot dog apod. Jídlo, tak jako
všude v Itálii, je kvalitní a lákavé na pohled. Samotná vesnice působí
klidně až mrtvě - pár obchodů, bazén, nevím o ničem dalším.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Prahy je dost dlouhá, středisko leží před hranicemi s Francií.
Při cestě tam byly silnice suché, při cestě zpět byl náročný úsek
odshora ze Sestriere do Cesany - hustě sněžilo.