Sjezdovky:
Tratě jsou úzké, často plné kamínků a povětšinou neupravené – na
italské straně na to evidentně nemají čas nebo chuť. Značení je
špatné, což ztěžuje orientaci.
Sněhové podmínky:
Počasí kolísalo: 3 dny sluníčko, 3 dny mlha a sníh. Sníh byl mokrý,
což v kombinaci se starými vleky zhoršovalo zážitek.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Vleky jsou zastaralé bez bublin a vyhřívání, takže při sněžení
sedíte v mokru. Gondola z Cesany Torinese slouží jen na přesun, zázemí
postrádá malebnost a působí ošuntěle (paneláky místo krásy). Místo,
aby vlekař ometl koštětem sníh ze sedaček, tak ji jen sklopil a narovnal.
Sedět na mokrých lanovkách většinu dne je dost na nic.
Zalidněnost:
Areál není přeplněný, ale tratě se rychle zničí, zvlášť v
porovnání s menší, školami nabitou Bardonecchií.
Občerstvení a aprés-ski:
V restauracích dominují jen pasta a panini, žádné polévky. Pivo je
převážně pšeničné, après-ski chybí hloubka (genius loci).
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Prahy je 1 100 km s 8 mýtnými zastávkami v Itálii (9,50 €, 1,50
€, 2,90 €, 18,50 € atd.) – vyčerpávající šikana. Parkování v
areálu není problém, ale celková dostupnost horší než v Rakousku.