Sjezdovky:
Jak už jsem zmínil, převládají červeno-modré tratě. Osobně mám
nejraději tratě v oblasti Rosenkranzhöhe, kde najdeme několik červených
lehce členitých tratí s dostatečnou šířkou pro dlouhý oblouk. Dále bych
zmínil sjezdovky 15, 16, 17 obsluhované moderní šestisedačkou, které
nabízejí pěkné sportovní svezení. Pro milovníky dlouhých sjezdů je tady
kombinace sjezdovek 3, 2, 1, kdy první dvě postupně stékají z hlavního
hřebene v dálniční šíři a mírném modrém sklonu, aby se u mezistanice
lanové dráhy postupně přeměnila na ostrou černou sjezdovku s několika
hangy.
Sněhové podmínky:
Od mezistanice páteřní kabinky nahoru utemovaný prašan, který se jen na
nejvíce exponovaných místech vyškrtal do několika ledových ploten
(sjezdovky 15, 17). Černá 1 mix přírodního a technického sněhu - ranní
jízda na vodivém podkladu, odpoledne už lehce vyškrtaný podklad s občasnou
plotnou.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z údolí vede již poněkud starší kabinka pro 6 osob, na kterou se
dopoledne tvořila fronta na 10 minut. Horní patro obsluhované moderní
6sedačkou s bublinou, kabinkou pro 10 osob a několika kotvami. Na
Rosenkranzhöhe vede pomalá fixní 2sedačka, na které jsme v poměrně
větrném počasí rychle vymrzli. Tady areál bota tlačí nejvíce a
případná výměna dvojsedačky by výrazně zvýšila komfort
lyžování.
Zalidněnost:
Na sjezdovkách poměrně prázdno. Fronta se tvořila dopoledne na
nástupní kabince Kreischbergbahn v údolí. Na kabinku Goldenbahn se
nárazově čekalo do 3 minut.
Občerstvení a aprés-ski:
Vyzkoušeli jsme Rieglerhutte - samoobslužná restaurace s pěkným
prostředí. Jídlo dobré kvality za rozumnou cenu.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do střediska bez problémů, silnice mokrá bez sněhu. Parkování
zdarma přímo u nástupní kabinky.