Sjezdovky:
Malé děti využívaly kotvy nad konečnou stanicí kabinky, různé dino
parky a atrakce se jim taky líbily, dospělí a sportovnější lyžaři
využili prudší sjezdovky - zde doporučuji černou, ne příliš náročnou
sjezdovku č. 11 úplně vlevo v areálu (dvojsedačka na Rosenkranzhöhe) nebo
sjezdovku č. 16, kde zvláště po ránu zde na manšestru bylo bez lidí super
lyžování. Dobré byly i červené č. 9 a 10, takové pláně na okraji
areálu. Dole je areál na snowboard, kde se jezdí i Světový pohár. Bylo
pěkné vidět, jak při tréninku dělají salta a padají do airbagu.
Sněhové podmínky:
Vynikající, dole jaro a dojezd na umělém sněhu, nahoře sněhu dostatek
- za pobyt i cca 30 až 40 cm nasněžilo. Sjezdovky bez fleků, menší plotny
dole na dojezdu na technickém sněhu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Dvě kabinky, jedna pohodlná šestka, zbytek starší kotvy nebo sedačky.
Celkem nic moderního, zvláště pomalá dvojsedačka na Rosenkranzhöhe by
potřebovala výměnu (doba jízdy 9,5 minuty) - zde jsem si připadal jak u
nás v Beskydech na Rališce, jenom byla několikrát delší. 
Zázemí dostačující, WC taky... Dole půjčovna a servis.
Zalidněnost:
Přes týden bez front, v pohodě, poslední den v sobotu masakr, bylo
pěkně, den předtím nasněžilo, přijely desítky autobusů a u pokladny a
kabinky fronty na desítky minut. Jinak je vidět, že středisko je oblíbené
hlavně mezi místními a Maďary, v maďarštině nápisy, jídelní lístky
atd. Potkali jsme i pár Čechů a Slováků, ale je jich o poznání méně
než ve větších střediscích v Rakousku.
Občerstvení a aprés-ski:
Chat a hospod na svazích celkem málo, přes oběd problém si sednout.
Jinak ceny srovnatelné s jinými středisky v Rakousku - polívky 4,5 až 5,5
eur, špecle 9,90 eur, šnicl cca 12 eur, pivo 4 až 4,5 eur. Dole u kabinky to
po lyžování v aprší celkem žilo.
Doprava do střediska a parkování:
Bydleli jsme 100 metrů od nástupní kabinky, parking u ubytování, ale i v
sobotu, kdy zde byl nával, měli návštěvníci kde zaparkovat. Cesty suché.
Není to daleko z ČR, nám cesta trvala přes pět hodin většinou po
dálnici.