Kreischberg aktuální report z 30.12.2021 - 01.01.2022

Sjezdovky:

Středisko je takový třípatrový areál, kde nejhornější patro je ještě rozděleno na tři části.

Spodní patro, které je obsluhováno od letošního roku novou desetimístnou kabinkou, tvoří jedna černá sjezdovka, která se ještě v nejspodnější části ještě rozdělí na několik variant. Jde o jedinou návratovou sjezdovkou do údolí. Slabší lyžaři musí využít kabinku. Nejspodnější část je obsluhována také pomalou čtyřsedačkovou lanouvkou, toho času v provozu, ale nevyužil jsem.

Prostřední patro od horní stanice kabinkové lanovky z údolí do mezistanice je tvořeno jednou širokánskou sjezdovkou, která nese modré označení. Na mapě jsou sice naznačeny sjezdovky dvě, ale je to fakt jen jedna širokánská louka s proměnlivým sklonem jak v podélném, tak příčném směru. Obsluhu této části areálu zajišťuje horní úsek kabinkové lanovky z údolí.

Horní patro bych rozdělil na tři části - levá, prostřední a pravá.

Prostřední část je obsluhována dvěma dlouhými kotvami, které začínají hned u horní stanice kabinky, jeden kratší kotvový vlek, který začíná kousek nad lanovkou. Kolem kotev vedou dvě modré sjezdovky, které mají na začátku několik desítek metrů dlouhý červený úsek, ale nic dramatického ani pro méně zdatné lyžníky. Zbytek bych označil jako jednu velkou fun zónu. Nejvýše je položený úsek na Speed check, kde si omladina porovnává, jak má kdo připravený lyže, následuje snowpark pro pokročilejší, kde jsou nějaké ty blbinky jako zábradlíčka, bedničky, následují dva nebo tři menší Big Airy. Případně lze ze speed check úseku přejet na měřený obřák, který je bohužel na nějakej drobák. Asi půl euro, ale nechtělo se mě jej lovit z kapsy, tak jsem jel bez měření. V čase návštěvy byla trať dost ledovatá a chtělo velmi dobře připravené lyže a taky trochu toho umu. Ten mě nějak opustil a tak jsem se tam rozmáznul. Žádný aplaus plných ochozů se nekonal. Další část Fun zóny je Baby snowpark s malýma skokama, bedničkama, zábradlíčkama pro mladé naděje akro riderů jako stvořené. Já to jednou projel se svejma švitorama a stačilo, přeci jen už jsem na takový blbosti starej.

Dolní část je už dost plochá, ale pořád to jede, není třeba odpichování ani bruslení jako na běžkařských závodech. U stanice kabinky je možné si prodloužit sjezd k druhé kabinkové, opět desetimístné lanovce v areálu. Tuto lze využít buď na ježdění po sjezdovkách okolo Fun zóny, nebo po velmi pěkné červené osumnáctce, podle mě je mírnější než modré sjzedovky č. 2 a 2a okolo horního úseku kabinky z údolí, ale co. Sjezdovka má velmi příjemný zvlněný profil v šířce větší než dostatečné. Sjezdovka má podle mých Garminů délku cca 2 km a když jsem ji dal v tempu s makáním v obloucích, tak jsem se i slušně zapotil.

Z této sjezdovky je potom přejezd ke svahům z bezlesého vrcholu Rosenkranzhöhe, který je se svýma 2 118 m n. m. nejvyšším místem areálu. Bohužel/bohudík tento vrchol je obsluhován druhou nejpomalejší lanovkou ve střední Evropě, pomalejší je už jen přibližovací dvojsic Hochzellerbahn nad Zell am see. Nebo alternativně je možnost výjezdu kotvou. Ale 1,7 km a skoro 400 výškových metrů na kotvě? Bolí mě nohy jen na to pomyslím. Nicméně je výrazně rychlejší než lanovka. Ovšem, když si jedno nebo druhé peklo užijete, naskytnou se parádní červené sjezdovky č. 9, 10 a 10a. Tyto sjezdovky jsou poctivě červené, s mírnějším začátkem, aby se pak v prudších pasážích schovaly do lesních průseků a skončily u dolní stanice dvojsedačky či kotvy. Další varianty sjezdu jsou černé č. 11, 7 a 7a, které jsou poctivě černé. A vzhledem k malé návštěvnosti tak i odpoledne ve velmi dobrém stavu.

Poslední část areálu je obsluhovaná expresní šestisedačkou, kolem které postupně mírně se dvěma prudšími a kratšími schody padá červená sjezdovka č. 15. Posléze je možné volit přímý a velmi příjemný černý padák č. 16 nebo objízdnou červenou variantu č. 15, případně ještě jednu objízdnou variantu č. 17a, toho času zavřenou, nejspíše pro nedostatek sněhu.

Sněhové podmínky:

Při příjezdu údolím byly jižní svahy téměř bez sněhu, tak jsem měl trochu strach, jestli bude na čem lyžovat. Obavy se naštěstí nenaplnily. Téměř celé středisko je roztaháno na severních kopcích, takže sněhové podmínky velmi dobré, co se týče množství. Na pár místech se sice objevila vykukující tráva, ale to bylo tak na dvou místech, takže nic dramatického.

Pár úseků, na které se dopoledne opíralo slunce, velmi rychle povolily a byly dost měkké. Úseky schované ve stínu nebo ty, které nejsou vystaveny přímému slunci a nebyly příliš frekventované, vydržely ve velmi dobrém stavu po celý den. Vzhledem k teplejšímu počasí ale frekventované úseky dost povolily a dělaly se na nich kupky mokré krupice.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Od letošní sezóny nová destimístná kabinka z údolí, která nahradila starší šestikabinu. Druhá destikabinka společně se třemi kotvičkami obsluhuje horní patro areálu. Jedna expresní šestisedačka. A pak ta pomalá dvojsedačka. Myslím, že kdyby se pravěká dvojsedačka nahradila šestisedačkou a ty dvě "hlavní" kotvy také, tak by to bylo parádní středisko. Ale věřím tomu že management střediska to vidí podobně a dočkáme se upgradu. Nová nástupní stanice má vše, co má takové místo mít - kasy, toalety a z venku prodejna a půjčovna vybavení.

Zalidněnost:

Na nástupu bez front. Nárazově se tvořily fronty na dvojsedačce, ale nejdelší byla asi na 5 minut. A pak na šestisedačce, tam byla tak 3 až 4 minuty. Občas jsem si myslel, že se budu bát, když jsem kolem sebe široko daleko nikoho neviděl.

Občerstvení a aprés-ski:

Dostatečné množství restaurací. Já si na jednu návštěvu vybral Rieglerhütte - útulná samoobslužná restaruce s velkou terasou. Na druhou návštěvu jsem vybral "závodku" u horní stanice kabinky z údolí. Stylová samoobslužná jídelna s obrovskou terasou a venkovním barem. Potěšilo "drive-in" okýnko pod novou Panorama restaurací Eagl na místě, kde kdysi stával Schrimbar. Ceny klasické rakouské - polévka 4,5 až 6 eur, pizza 10,5 eur, jídlo cca 15 eur.

Doprava do střediska a parkování:

Cesta domov - Brno - Vídeň - Semmering - Judenburg - Murau cca 430 km a něco kolem 4 a půl hodiny. Bez jakýchkoliv zdržení a překážek. Jen ve Vídni na průjezdu severojižním směrem jsou za mostem přes Dunaj omezení z důvodu prací na silnici, jsou průjezdné sice 2 až 3 pruhy, ale jsou zúžené a při cestě v dopravní špičce tu může vzniknout nějaké zdržení. Uvidím za tři týdny, kdy tu pojedu kolem páté odpoledne.

U nástupu dostatečně velké parkoviště. Při příjezdu v poledne jsem zaparkoval jen pár kroků od lanovky a pár kroků od dojezdu sjezdovky.