Sjezdovky:
Z vrcholu Buffaure vedou do městečka Pozza di Fassa pouze dvě sjezdovky,
ale obě stojí za velkou pozornost. Červená 1a Panorama, která má celkovou
délku něco málo přes 5 km, je v první polovině široká pěkně se
klikatící spíše červenomodrá, prudší pasáže se střídají s
mírnějšími. Na zhruba 2,5 km sjezdovka klesne o 500 výškových metrů, na
druhou polovinu sjezdovky zbývá něco přes 200 výškových metrů. Druhá
polovina má tak charakter dojezdu po cestě podél potoka v modrozeleném
sklonu. Dojezdová pasáž je téměř celý den ve stínu a tak při
standardně namazaných lyžích se dala projet bez píchání a bruslení. Pro
zvýšení rychlosti stačilo na rovinatých úsecích nasadit sjezdařské
vajíčko a rychlost náležitě narostla. Kvůli první polovině rozhodně
sjezdovka Panorama stojí za opakované sjíždění. Na této sjezdovce jsem si
užíval dlouhé oblouky v kontrolované rychlosti na závodních babských
obřačkách staré normy i superdlouhé oblouky na chlapských FIS GS podle
nedávné normy.
Černá 1b Vulcano má délku 2 km. Má proměnlivý sklon a v nejprudších
pasážích je to poctivá černá. Vzhledem k sněhovým podmínkám bez
náznaku zmrzlého povrchu byla sjezdovka dobře sjízdná i pro méně
pokročilé lyžaře.
Kratší sjezdovky 3a a 3b na Buffaure lemují místní snowpark, který v
době mé návštěvy obsahoval spíše lehčí překážky.
V Pozze di Fassa se nachází ještě trošku odstrčená kilometr dlouhá
závodní sjezdovka Aloch. Současnou sezónu je vyhrazena pro trénink
závodníků a pro veřejnost je k dispozici pouze při večerním
lyžování.
Propojovací sjezdovky mezi Buffaure a Ciampacem mě moc nezaujaly, i když
kratší červeně značené sjezdovky 2a a 2b z Col de Valvacin nejsou vůbec
nudné.
Nad Ciampacem se mi líbila sjezdovka 14 ze Sella Brunech a zejména boční
kratší sjezdovka 13b obsluhovaná talířovým vlekem, na které byl postaven
lehký obří slalom pro veřejnost.
Bonbónkem pro experty je černá sjezdovka 10 z Ciampace do Alby s délkou
přes 2 km a převýšením 650 m. Je to ostrá červenočerná, klikatící se
do údolí. Má severovýchodní orientaci a tak byl její povrch tvrdší, než
na jihozápadně až západně orientovaném Vulcanu. Pro mě až tak zajímavá
nebyla. Na to, abych na ní „potáhl hranu“, je má technika nedostatečná.
Při sjíždění krátkými smýkanými oblouky mi docházely síly i dech.
Sněhové podmínky:
Sněhu bylo na sjezdovkách i mimo ně dostatek. Na sjezdovkách převládal
prašanový manšestr, zmrzlejší byla místy jen sjezdovka z Ciampace do
Alby.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve Val di Fassa bylo před sezónou vybudováno několik nových lanovek.
Největší investicí byla 10místná kabinková lanovka Alba-Ciampac, která
nahradila starou velkokapacitní kabinu. Dále byly nad Ciampacem vybudována
nová 4sedačková lanovka na Sella Brunech a původní 4sedačka byla o něco
zkrácena. Další novou lanovku jsem zmiňoval v celkovém reportu Dolomiti
Superski.
Z Pozzy na Buffaure vede starší 6místná kabinková lanovka, kde část
kabinek je původních z r. 1996 a část je z r. 2005.
Dále se v areálu Buffaure - Ciampac vyskytují 4sedačkové lanovky spíše
staršího data výroby, z nichž převažují fixní lanovky, a několik
vleků.
Závodní sjezdovu Aloch obsluhuje stará pomalá fixní 3sedačka.
Zalidněnost:
Při obou návštěvách areálu Buffaure byla návštěvnost nízká.
Jediné čekání bylo u kabinky v Pozze, kdy přednost nástupu dostalo asi 20
dětí z lyžařské školy. Podobně na Ciampaci bylo na lanovkách, vleku i
sjezdovkách naprosto volno.
Občerstvení a aprés-ski:
Několik restaurací se najde jak na Buffaure tak na Ciampaci. Jejich
pohostinnost jsem nevyzkoušel.
Doprava do střediska a parkování:
V obou případech jsem jel ráno skibusem z Campitella do Pozzy. Nazpět
jsem se vrátil skibusem z Pozzy (při druhé návštěvě z Pery) do
Campitella.