Sjezdovky:
Ať se Monínec v rámci své propagace tváří jakkoliv, je zde prakticky
jedna sjezdovka.
Bokem od areálu v jeho horní části je ještě dětská pomička, ani ne 200
m, a mini areálek lyžařské školy s pojízdným pásem a dole u parkoviště
ještě jeden mini areálek s pojízdným pásem, kde operuje druhá zdejší
lyžařská škola + snowtubing.
Hlavní a pro běžného lyžaře jedinou sjezdovku obsluhuje pomalejší
čtyřsedačka a v horní cca třetině kotva.
Sněhové podmínky:
Vzhledem k poloze areálu - Středočeský kraj, je vůbec zázrak, že při
letošní bídné zimě je zde dostatek sněhu. Především díky technologii
Snowfactory, která dokáže vyrábět sníh až do +15 °C. Tento sníh je ale
dle mého názoru ještě umělejší než technický sníh, na který jsme
jinak docela zvyklí. Pokud bylo chladněji a byl možná namixován i s
běžným technickým sněhem, nebo i s troškou toho přírodního a byl více
dotvrda urolbovaný, říkala jsem si, že není o nic horší, a proč ho v
recenzi, kterou jsem četla, pohaněli. Při včerejší návštěvě jsem ale
pochopila, proč. Kdybych měla tento "sníh" k něčemu přirovnat, tak ke
zmrazkům, které obrousíte ze stěn mrazáku. Jeho chování pod lyžemi
nedokážu lépe popsat než jako namydlený písek. V místech blízko trubek,
které tento "sníh" dopravují z "továrny" na určená místa a kde se ho tedy
nachází větší vrstva než jinde, je hluboký, ale nechová se vůbec jako
prašan, ani jako žádný jiný sníh, ve kterém jsme na horách zvyklí
jezdit. Těžko se v něm brzdí, ještě hůře zatáčí a hodně méně
zkušených, ale nakonec i těch zkušenějších lyžařů, v něm
nevyzpytatelně popadá. O to větší je potřeba dávat kolem sebe pozor. V
místech, kde nebylo tolik hlubšího sněhu, např. podél kotvy, poslouchaly
lyže o mnoho lépe. Celkově jsem ale měla pocit, že jet dobře vyžadovalo
větší soustředění, více snažení a možná i lepší fyzičku, než je
člověk zvyklý na přírodním sněhu, nebo na tom klasickém technickém.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na hlavní sjezdovce je jedna pomalejší čtyřsedačka a v horní části
kotva. Ochotní vlekaři, kteří když vidí dítě, lanovku zpomalí. Fronta
na skipasy, doporučuji nákup skipasu online přes web skiareálu, je o pár
desetikorun levnější, ale hlavně nemusíte do fronty. Je k tomu ale potřeba
čipová karta, respektive její unikátní kód a tak vám toto při první
návštěvě příliš nepomůže, respektive musíte si nechat zálohovanou
čipovku u sebe pro případnou příští návštěvu. Údajně by ale měly
fungovat i čipovky z jiných vybraných skiareálů, pro přesnější info
doporučuji prozkoumat web, případně se obrátit na uvedené kontakty, kde mi
konkrétně na dotaz vznesený e-mailem poměrně rychle a mile
odpověděli.
Zalidněnost:
Zalidněnost, co se týče fronty na lanovku nebo pomu, nulová, bez front.
Na sjezdovce ale bylo celkem narváno, hlavně v jejích užších částech se
lidé logicky dost koncentrovali a v kombinaci s typem sněhu, viz výše, bylo
na některých místech potřeba opravdu dávat veliký pozor, aby nedošlo ke
srážce. Jak asi vypadá množství lidí na svahu v případě, že lanovka
přepravuje nahoru počty osob v plné své kapacitě a ještě lidé třeba
využívají kotvu, na které včera téměř nikdo nejezdil?
Občerstvení a aprés-ski:
Velká restaurace v dolní části areálu M2 je moderní samoobsluhou,
poměr cena x kvalita jídla mne ale moc nenadchnul. Boloňské špagety bez
chuti, svíčková omáčka dobrá, ale maso nešpikované a hlavně tvrdé,
krkovička dobrá, ale jen malinká porce masa. Na smažené jídlo fronta,
hotovky bez čekání. Oceňuji čepované nealko pivo.
Doprava do střediska a parkování:
Jiné možnosti než autem z Prahy jsem netestovala. Areál je od určité
vzdálenosti dobře značený, k dispozici je zde velké parkoviště ve spodní
části areálu a ještě dvě menší výše, jedno z nich, u dolní stanice
kotvy naleznete, když minete hlavní parkoviště a budete pokračovat ještě
kousek po silnici serpentinami vzůru.