Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Velmi příjemné překvapení, které byste si neměli nechat při návštěvě Ötztalu nebo jiné blízké destinace ujít. Kühtai mi připomínalo Obertauern, ale v menší verzi a s minimem návštěvníků. Sluší se podotknout, že můj velmi kladný dojem způsobilo možná i naprosto ideální počasí - celý den slunečno a teploty lehce pod nulou.
Sjezdovky:
Přesto, že se středisko nachází v sedle a je nutno k němu vyšplhat početnými serpentinami, rozprostírá se v "údolí". Silnici a obydlí svírají z obou stran kopce, na kterých se areál rozprostírá. A kopce jsou poctivě strmé, zvláště na východní straně. Naleznete zde i modré pisty (hlavně na západních svazích), ale největší zastoupení tu mají poctivé červené. Samozřejmě není nouze ani o černé, vždyť se tu jezdí Světový pohár. Za zmínku stojí jedna se sklonem přes 50 % (jedna z nejprudších v Tyrolsku), ale osobně jsem byl nejvíc nadšený ze sjezdovek 9 a 9b, které se ukrývají až na samotném konci areálu. Obsluhuje je pouze kotva a lyžoval jsem tu dohromady asi s 5 lidmi.
Sněhové podmínky:
Perfektní. Všude okolo prašan, proto jsem ani já neváhal a po třetí odpoledne provětral na pár jízd mé freeridy. Mírné okolní terény vyhovují hlavně začátečníkům, jako jsem já. Pokud chcete adrenalinovou jízdu mimo sjezdovky, jeďte jinam. Díky nízkému zalidnění se na svazích netvořili muldy až do konce. Po ledu ve slunečném počasí a čerstvém sněhu nebylo také ani stopy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Kabinková lanovka a kryté sedačky, naprosto dostačující. V areálu je jen jedna stará dvousedačka, zbytek relativně moderní lanovky a kotvy. Několik parkovišť přímo u lanovek.
Zalidněnost:
Nikdo na svahu nepřekážel. Bylo takřka s podivem, že zde v tak slunečný den nebylo narváno. Pozor však o víkendu, Innsbručané o kvalitách zdejšího areálu dobře vědí.
Občerstvení a aprés-ski:
Apres-ski jako v Söldenu nečekejte, středisko se zaměřuje spíš na rodiny. Restaurací je tu ale mnoho, především u silnice v "údolí". Na svazích naleznete asi jen tři.
Doprava do střediska a parkování:
S parkováním nebyl ve všední den problém. Tím hlavním minusem střediska je asi příjezd. Ten z Ötztalu je poněkud krkolomný a také vcelku zdlouhavý. Asi 20 kilometrů serpentin z Ötzu prověří vaše řidičské schopnosti, a to hlavně cestou dolů, kdy dávejte pozor na brzdy. Kopec je celkem strmý a hlavně dlouhý. Příjezd z druhé strany od Innsbrucku je zřejmě lepší, stoupání ale čekejte také - středisko se nachází ve 2 000 m n. m.
Poslední předvánoční lyžovala v Tyrolsku, volba je jasná: Kühtai – za málo peněz hodně muziky. Chceme ještě dojet večer domů, tak volíme lyžování od 9:00, do 12:30. Při placení za 1 dospělý + 1 dítě po mně karta nechce ani PIN – jsme do 50 EUR včetně zálohy na skipas. Srdce drobného střadatele zaple...
Na závěr pobytu v Ötztalu po přelidněném Söldenu volíme dvojstředisko Hochötz Kühtai - areály jsou od sebe vzdálené asi 7 km a propojené skibusem. Hochötz je menší, komornější středisko, s kratšími sjezdovkami, delší jsou spíše nudnější cestovní sjezdy, ale nahoře je i pár sportovnějších červeno-čer...
Nadmořská výška přes 2 000 m n. m. slibuje kvalitní lyžování do pozdního jara. I v týdnu, kdy se teploty v údolí pohybovaly kolem 15 °C, bylo ve středisku dostatek sněhu a jen na jižních svazích byl sníh odpoledne těžký a tvořily se muldy. V kombinaci s denní permanentkou za 48 eur a skibusy zdarma nabídlo toto středisko nejlepší lyžování za posledních pár let. Je vzdálené jen 30 km z Innsbrucku.
Menší, ale vysoko položené středisko Kühtai jsme si vybrali na lyžování na necelý den od 11 hod. Určitě nezklamalo, ale celkově bych hodnotil středisko jako velmi vhodné pro děti nebo na opalovačku, pro náročnějšího lyžaře nuda, den byl tak akorát – jen škoda, že to nebylo od rána, kdy byl terén ješ...
Rakousko 
Flims Laax Falera
