Kühtai aktuální report z 14.03.2014

Sjezdovky:

Červené sjezdovky mají převážně modrý charakter s několika prudšími svahy. Nejzajímavější z nich z Drei Seen měří asi 2,5 km. Ve východní části areálu je svazek pěkných ale kratších poctivě černých svahů obsluhovaných kotvami, což při omezené kapacitě a nepopulárnosti zajišťuje perfektní stav terénu po celý den.

Sněhové podmínky:

Počasí : Jasno, horko i nejvyšších polohách areálu.
Vzhledem ke své poloze v příčném sedle středisko nemá zasněžování, za normálních podmínek vystačí se sněhem ještě v dubnu, v letošní crazy zimě ale už byla krajní černá 9b vydřená a na horním úseku Hohe Mut koukaly kameny, takže bylo lépe použít souběžnou kotvu. Na jižních svazích panovalo jaro a na sjezdovkách po 12 h jezdilo jen pár skalních, lyžování sice na mokrém sněhu ale na prázdných sjezdovkách nemělo chybu.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Středisko se rozkládá kolem sedla ve výšce 2 020 m na čtyřech okolních stráních v rozsahu 1 920-2 520 m, na každou z nich jezdí expresní sedačka nebo kabinka. Zbytek vykrývají kotvy, některé z nich jsou docela podstatné.

Zalidněnost:

Zalidněnost na severně orientovaných svazích docela vysoká, ale fronty maximálně na pár minut. Překvapila nás možná stovka aut zaparkovaných podél silnice ze Sellraintalu už 2 km pod sedlem. Jednalo se o auta skialpinistů, asi to je hodně oblíbená oblast. Pozor, středisko je oblíbeným víkendovým cílem Innsbručanů.

Občerstvení a aprés-ski:

Vyzkoušeli jsme jednu ze dvou chat na svazích, která je v mapě označená jako Graf Ferdinand Haus. Příjemné posezení s výhledem, jinak průměr. Mnoho možností stravování a zábavy v hotelech dole kolem sedla.

Doprava do střediska a parkování:

Příjezd buď směrem od Innsbrucku (Zirl) postupným stoupáním Sellraintalem nebo ostřejším stoupáním z Ötztalu přes Hochoetz, kolem sedla více volných parkoviśť, některá přímo u lanovek.