Sjezdovky:
Sjezdovky byly dnes v provozu tři, a to černá, červená a nejdelší
modrá. Na té jsem jezdila nejčastěji, je docela dlouhá a vyhovuje mi její
profil, který je takový nenudící. Nevýhodou je to, že je dost úzká, ale
dneska to při malé návštěvnosti ani moc nevadilo, někdy se dokonce stalo,
že jsem po ní jela a nikde nikdo. To jsem pak mohla vykrajovat oblouky od lesa
k lesu, přes celou šíři. Prostě paráda. Červenou jsem sjela několikrát
taky, v horní pasáži je prudší, pak je to zase skoro placka.
Sněhové podmínky:
Sněhu je v areálu stále dostatek. Po několika mrazivých dnech byl sníh
zmrzlý, po ráno naprosto luxusně urolbovaný, bez jakéhokoliv špatného
napojení, nebo zmrzlých hrudek. První jízdy jsem si fakt lebedila. Povrch se
ale nijak nehoršil ani postupem času, sjezdovky jsou od slunce odkloněné,
takže držely, ale zároveň nebyly ani drasticky tvrdé. Dalo se na nich
jezdit krásně rychle, aniž by někde hrozila nějaká záludnost v podobě
ploten, muld, nebo vydřených míst. Prostě nic. Starší pán, co se mnou jel
na lanovce říkal: „Dneska je to skoro jak v Alpách, co?“ A měl pravdu.
Takovou dokonalost jsem fakt téměř na konci března nečekala. Jediná
chybička na kráse byl trošku vítr, který při sjezdu dolů foukal proti,
ale nebyl to rozhodně takový fičák, jako o víkendu. Navíc to
vykompenzovalo sluníčko, které na cestě na lanovce krásně hřálo do
obličeje.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z vleků jezdila pouze sedačková lanovka. Není moc rychlá, dneska ale na
ní nebylo zima, spíš to byla taková příjemná opalovačka při výjezdu
nahoru. Trošku opruz je nutnost vyjet na dojezdu modré pár metrů do
protikopce krátkou pomou, jednou se zde stala porucha, takže jsem se tu
chvíli zasekla, bohužel jsem zrovna zůstala viset ve spodní části. Ze
zázemí musím pochválit krásně čisté a teplé WC u spodní stanice. Tady
by se měli učit soudruzi ze Špindlu, obzvláště ten, kdo zodpovídá za
úklid WC na Hromovce by sem měl jet na exkurzi, jak má vypadat sociální
zařízení. Také musím pochválit vlekaře, ráno všichni zdravili a
usmívali se, to taky není všude samozřejmost.
Zalidněnost:
Po příjezdu mě trochu vyděsil počet aut na parkovišti, ale lidi se
nakonec rozptýlili na tři sjezdovky, takže na žádné nebylo
„přelyžařováno“ a netvořily se ani fronty na lanovku. Většinou jsem
se zastavila až o turniket. Pět až deset lidí před ním byla občas
výjimka.
Občerstvení a aprés-ski:
Měla jsem koupenou čtyřhodinovku, takže kromě pauz na odskočení jsem
dopoledne jenom pila, najedla jsem se až v půl jedné, kdy jsem naposledy
vyjela nahoru. Tady jsem zašla do restaurace v 1. patře rozhledny, kde jsem si
dala dobrou čočkovou polévku za 45 Kč. Pak jsem tu ještě chvíli bloumala,
kochala se výhledem ze skály, fotila a asi ve čtvrt na dvě sjela poslední
jízdu dolů.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava je pro nás velmi jednoduchá, ze dvou možností, jak se sem dá
přijet, jsem zvolila cestu po dálnici a pak přes Jablonec. Silnice suchá,
jen přes Jablonec ve všední den trochu větší provoz. Parkoviště by si
zasloužilo lepší povrch, je to docela tankodrom.