Sjezdovky:
Otevřeny byly všechny hlavní sjezdovky, tj. červená u nové lanovky a
modrá a červená u původní 4sedačky. Sjezdovky byly upravené a dle
počasí v rozumném stavu, pouze Kostelní (u nové lanovky) se brzy
rozjezdila, protože zde byla většina lyžařů. Zavřena byla pouze černá
sjezdovka u nové lanovky, pravděpodobně z nedostatku technického sněhu.
Velkou výhodou tanvaldských sjezdovek je, že ke každé lanovce náleží
vždy dvě, tj. lépe pojímají množství lyžařů z každé lanovky.
Sněhové podmínky:
Sněhu bylo dost, ale byl velmi mokrý a těžký. Mix přírodního a
technického sněhu znamenitě odolával poměrně silnému dlouhotrvajícímu
dešti.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve středisku byla v době mé návštěvy uvedena poprvé do provozu nová
odpojitelná čtyřsedačka. K ní nemám žádných výtek a i přesto, že je
to dvacet let starý repas z Rakouska, je velmi zachovalá a působí novým
nepoužitým dojmem. Kožené červené sedačky jí dodaly punc luxusu. Druhá
čtyřsedačka je klasická s rozběhovým pásem, což je takový evergreen
českých hor. Dále byl ještě v provozu krátký přibližovací vlek z
modré sjezdovky.
Díky dvěma čtyř-sedačkovým lanovkám se Špičák zařadil o třídu
výše mezi střediska typu Harrachov nebo Rokytnice.
Zalidněnost:
Vzhledem k deštivému počasí ten den vyrazili opravdu jen skalní
lyžaři. Pár lidí se pohybovalo okolo bublinové čtyřsedačky, na původní
lanovce bylo pusto a na sjezdovce jste potkali jiného lyžaře jen
sporadicky.
Občerstvení a aprés-ski:
Vzhledem k dešti a mokrému oblečení jsem neměl odvahu se zastavit a
občerstvit (mimo to většina občerstvení na sjezdovkách byla ještě
zavřena). Odměnil jsem se pak v Q-burgeru v Jablonci.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Prahy mokrá a pouze na posledních pár kilometrech byly na vozovce
zbytky sněhu. Horní parkoviště zdarma hned u lanovky, ale mix vody a
rozbředlého sněhu na pískovém podkladu byl rizikem namočení ponožek při
obouvání.