Rauris aktuální report z 17. - 21.02.2019

Sjezdovky:

Otevřeny byly všechny sjezdovky včetně neupravovaných ski-routů. Nejvíce mne oslovila zábavná modrá Muldenabfahrt (8), vyznačující se ohromnými „hupy“, dopoledne se krásně jezdilo na černé Talabfahrt (5), kde se prudké úseky střídají s pozvolnějšími, avšak přesto svižnými klikatými cestami, dále stojí za zmínku dlouhá červená Waldalm (9) či opuštěná Osthangausfahrt (4) téhož barevného označení. Naopak přejezdové cesty mezi oběma hlavními částmi areálu (Untere Verbindnung – 1, Obere Verbindung – 1) jsou až k uzoufání pomalé (zejména ve směru z Heimalmu ke Kreuzbodenu) a za těžkého sněhu nezdolatelné bez vydatného odpichování se.

Sněhové podmínky:

Výborné – 65 až 290 cm sněhu. Ranní úprava sjezdovek dobrá zejména ve vyšších polohách, na údolních tratích občasné prohlubně. Odpoledne měknutí pist (ne však až do rozčvachtanosti), na nejvytíženějších místech místy plotny či muldy, občasná hnědá místa na tratích č. 1, 4 a 5, pozor také na kameny padající do černé Talabfahrt (5) z přilehlých skal.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

V provozu byla všechna přepravní zařízení (pro úplnost dodejme, že z dvojice vleků Jackalmlifte jezdil vždy jen jeden). Páteří levé půlky areálu je především dvouúseková šestimístná kabinka Hochalmbahn (A) s poněkud prapodivně umístěnou horní stanicí (těsně pod restaurací Hochalm a přitom zbytečně vysoko nad dolní stanicí navazující kabinky Gipfelbahn (D)).
Gipfelbahn (D) je modernější, rychlejší, kapacitnější a vede až na nejvyšší bod areálu, do výšky 2 175 m n. m. Příjemným doplňkem v nejvyšších partiích areálu je stařičká kotva Gratlift (E), jejíž trasa vede po dramaticky vykrojeném ostrohu, z něhož jsou nádherné výhledy na obě strany – snad jen nástup na vlek je kvůli starému automatickému podavači unašečů trochu náročnější. V horní části Hochalmbahn (A) pomáhají nápor návštěvníků zvládat kotvy Jackalmlifte (C).
Pravá polovina střediska je tvořena dvěma úseky – nahoře operuje velice moderní (nejnovější zařízení areálu) desetimístná kabinka Waldalmbahn (F), dole strmým lesním svahem vzhůru šplhá dvousedačka Kreuzbodenbahn (B), mimochodem jediná sedačka v Raurisu. Cvičný svah u restaurace Kreuzbodenhütte obsluhuje krátký talířový vlek Kreuzbodenlift (G).
Toalety se nacházejí v restauracích a také na horních stanicích nejvýše položených kabinkových lanovek – u Gipfelbahn (D) z neznámých důvodů po celou dobu pobytu uzavřené, u Waldalmbahn (F) velmi pěkné a čisté.

Zalidněnost:

Tady jsem byl bohužel nepříjemně překvapen, mýlil jsem se totiž v předpokladu, že Rauris je komorní zastrčené středisko bez návalů lyžařů. Hned první den mne přivítala přibližně 20minutová fronta u tří pokladen (víc jich u dolní stanice Hochalmbahn (A) ani není) a v dalších dnech se pravidlem stávala půlhodinová řada u Hochalmbahn (A) přibližně mezi 9:30 a 10:00. Ani na sjezdovkách volno rozhodně nebylo, nejhorší situace panovala na Familienabfahrt (2), jejíž sjezd se zejména odpoledne měnil v boj o přežití; problémy s vysokou zalidněností byly též v úzkém hrdle sjezdovky Hochkar (3) těsně nad Hochalmem, nárazově také na tratích Waldalm (9) a Talabfahrt Kreuzboden (10). Naštěstí se daly najít i liduprázdné kouty, mezi něž se počítala hlavně červená Osthangausfahrt (4) a modrá Muldenabfahrt (8), na kterých vydržel manžestr až do poledne, příjemně volno bylo také na modré Steinkar (3a) a dopoledne i na černé Talabfahrt (5). U lanovek se s výjimkou ranního chumlu na Hochalmbahn (A) čekalo nejvýše několik minut, u vleků se fronty za celý den nevyskytly.

Občerstvení a aprés-ski:

Navštívil jsem horskou chatu Waldalm (s obsluhou) a samoobslužné „tácovky“ Hochalm, Heimalm a Kreuzbodenhütte. Jejich sortiment i ceny jsou velice podobné (pečená brambora v alobalu, císařský trhanec, klobásy, řízek, hranolky, polévky s knedlíky a těstovinami apod.). Nejútulněji působí Kreuzbodenhütte, i kuchyni tam mají velice dobrou.

Doprava do střediska a parkování:

Cesta přes Písek, České Budějovice, Linz, Salzburg a Lend zabrala i s přestávkami příjemných šest hodin – nikde žádné kolony. Parkoviště u lanovek ani skibus jsem nevyužil, docházel jsem pěšky z penzionu.