Rauris aktuální report z 25. - 29.01.2016

Sjezdovky:

Středisko disponující 30 kilometry sjezdových tratí se skládá v podstatě ze dvou částí, které jsou lyžařsky propojeny spojovacími cestami. V levé části, z pohledu od městečka, sjezdovky téměř kopírují trasou dvou kabinkových lanovek. V horní části areálu, podél osmimístné kabinové lanovky Gipfelbahn sahající do výšky 2 193 m n. m., nalezneme několik modrých sjezdovek nad hranicí lesa, které se v horní části rozdělují a dole zase spojují do jedné tratě, sjezdovky nejsou na alpské poměry příliš široké. Široká modrá sjezdovka následuje až v úseku podél horní části šestimístné kabinkové lanovky Hochalmbahn. Od mezistanice lanovky Hochalmbahn k dolní stanici vede černá sjezdovka, i když černé označení snese jen horní úsek pod mezistanicí, spodní část je spíše traverzový dojezd k dolní stanici a k parkovišti.

V pravé části areálu nalezneme červenou sjezdovku s příjemným sklonem pro sportovnější svezení, která je ve spodní části obsluhována dvousedačkovou lanovku a v horní polovině pouze kotvovým vlekem.

Propojení obou stran střediska je zajištěno spojovacími cestami, z nichž hlavně horní od kotvového vleku ke kabinkové lanovce je velmi úzká a dosti zdlouhavá. Spodní cesta opačným směrem je již lyžařsky přívětivější.

Sněhové podmínky:

Sněhu na sjezdovkách byl v době naší návštěvy dostatek, vyjma horní části červené sjezdovky č. 1 podél kotvového vleku, kde pistu tvořil převážně přírodní sníh, ve kterém se objevovala vydřená místa. Kvalita sněhu byla lepší zejména v horních polohách areálu, v nižších patrech sníh v průběhu dne těžkl.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Obslužná zařízení na obou stranách areálu jsou, co se komfortu týká, dosti rozdílná. Levou stranu obsluhují zejména kabinkové lanovky, zatímco na pravé straně najdeme pouze jednu dvousedačku a v horní části vlek, který vzhledem ke své délce a sklonu stoupání není příliš pohodlný. Ovšem již od příští zimní sezóny by měla stávající vlek nahradit nová desetimístná kabinková lanovka, která by měla navíc končit ve vyšší nadmořské výšce než současný vlek, tím se tedy i prodlouží délka sjezdu. Spolu s novou lanovkou by měla být vybudována i záchytná nádrž na vodu, ta by měla napomoci lepšímu zasněžování této části střediska, zejména horní části sjezdovky č. 1.

Zalidněnost:

Zalidněnost ve středisku byla po celý týden malá, lyžovalo se bez front na přepravní zařízení. Většina návštěvníků lyžovala v levé části areálu podél kabinkových lanovek, v pravé části bylo lyžařů opravdu poskromnu, člověk měl sjezdovky v podstatě sám pro sebe.

Občerstvení a aprés-ski:

Občerstvovací zařízení se ve středisku nacházejí téměř výhradně v blízkosti stanic lanovek a vleků, jejich množství je vzhledem k velikosti areálu dostatečné. Ceny jsou přiměřené a kvalita jídla také.

Doprava do střediska a parkování:

Z Taxenbachu vede do Raurisu nejprve poměrně prudké serpentinové stoupání a poté následuje mírnější klesání do údolí Raurisertal. Silnice byly po celý týden chemicky ošetřené, tudíž doprava naprosto bez problémů. U obou dolních stanic lanových drah se nachází bezplatné parkoviště.