Sjezdovky:
Široké, přehledné a relativně bezpečné. Protože se některé
sjezdovky kříží, jsou zde vybudovány podjezdy, ale i ty jsou široké a
bezvadně osvětlené. Modré velice pomalé, červené tak ujdou a černé
bezvadné. Prudké pasáže vystřídá dlouhatánský červený dojezd, kde
potkáte hádek školičky.
Sněhové podmínky:
Na konec února panovalo teplé počasí, takže ráno prima, odpo už
rozbředlý sníh. Nejdéle to vydrželo na černé. Ranní přípravu jsem
viděl provedenou už lépe, ale i hůře.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Dlouhé přibližovací lanovky, kde strávíte věčnost. Nahoře o trošku
lepší (supr je Kandahar-Express s mezistanicí - únik na modrou), ale
ostatní sedačky jsou pomalé a historické a nečekal jsem v Německu
"skanzen".
Zalidněnost:
Na pátek to docela ušlo. O víkendu to musel být masakr, protože i
místní, s kterými jsem se bavil na lanovce, byli raději na lyžích v
pátek. Mnoho anglických rodin.
Občerstvení a aprés-ski:
Navštívil jsem dvě horské boudy na dopolední kafe (Kreuzalm, 1,8 €) a
odpo špagety a nějaká limča (Garmischer Haus, 8 €). První bouda se mi
líbila moc, druhá o trošku míň.
Doprava do střediska a parkování:
Zcela bezproblémů. Cesta z hranice CZ/D přes Strážný, Freyung, Aicha,
A3, A92, B2R a A95 mi zabrala cca 4 hod. Největší zdržení cestou zpět v
páteční špičce v Mnichově (cca 45 min) - celkem tedy cca 5 hod. S kartou
hosta máte lokálku gratis, auto tedy je možné nechat před ubytováním.