Wurzeralm aktuální report z 17. - 19.03.2019

Sjezdovky:

Středisko není příliš veliké (pouze 22 km sjezdovek), disponuje však tratěmi všech stupňů obtížnosti.
Líbila se zejména červená 1 - Wurzerabfahrt (3,5 km) podél kolejové lanovky, je dostatečně široká, s proměnlivým sklonem.
Oblíbená a asi nejfrekventovanější je červená 4 - Hahnlgrabenabfahrt, která se po úvodním frekventovaném prudším hangu větví na několik souběžných o něco mírnějších a volnějších červeno modrých variant.
Kvalitní je rovněž červená 3 - Frauenkarabfahrt, vinoucí se v délce 3,5 km z nejvyššího místa areálu (1 870 m n. m.). Komu by se zachtělo svezení po prudším svahu, je možné zhruba v polovině odbočit na černou variantu 3a. Sjezdovky 3/3a obsluhuje šněčí dvousedačka, výhodou je alespoň to, že jistě nedokáže ani při největším náporu (který jsem však nezaznamenal ani v neděli) nadmíru zaplnit poměrně široké tratě.
Pro zpestření jsme párkrát využili i zbývající kratší cca kilometrové sjezdovky (všech stupňů obtížnosti) podél tří dvoukotev.
Zapomenout konečně nelze ani na modrou sjezdovku č. 2 - Gammeringabfahrt, která se vine v délce 4,5 km od začátku č. 4 druhou stranou horského hřbetu k údolní stanici kolejové lanovky. Zhruba v polovině je sice kratší spočinek, který v případě malé rychlostí vyžaduje trošku přibruslit, trasa je však oblíbená zejména dětmi nebo pohodáři, kteří se chtějí hezky projet a případně pokochat hezkými výhledy na okolní horské vrcholy.

Sněhové podmínky:

Vzhledem k pokročilé době těsně před koncem zimy velmi dobré. Sněhová vrstva zejména ve vyšších polohách téměř ohromující, v prvním patře, tedy nad konečnou kolejové lanovky snad 2 m přírodního sněhu mimo sjezdovky, nahoře místy napadáno, případně ještě naváto větrem i mnohem více. Vzhledem k vysokým denním teplotám v neděli (určitě přes 10 stupňů) kvalita sněhu vzala po poledni v nižších polohách za své. V pondělí však sněžilo, což vydrželo v menší míře až do úterý, případlo tak dalších asi 10 cm prašanu, ve vyšších polohách suchého, dole přes den trošku vlhnul, ale úplná vata, případně "mejdlo" na ujeté ploše, to zdaleka nebylo.
Z krátkého rozhovoru na sedačce s místním lyžařským štamgastem vyplynula jeho plná spokojenost s uplynulým průběhem zimy - "...dieser Winter immer nur Pulverschnee...". Mmch pozoruhodné bylo množství lavin, jejichž čerstvé stopy bylo možné pozorovat leckdy v těsné blízkosti sjezdovek.
Nedělní horko se projevilo tím, že od poledne se místy jezdilo v haldách nahrnutého sněhu, avšak stále se našly na sjezdovkách úseky, kde úprava od rána vydržela až do pozdního odpoledne a dalo se to rozbalit do rychlých dlouhých oblouků. Občas se ve stínu objevil zledovatělý podklad, vše bylo ale dobře jetelné. Ochlazení na začátku týdne kvalitu sněhu výrazně vylepšilo, pomohlo zasněžení, rolbaři do úterý perfektně zahladili stopy po víkendových tropech.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Přepravní park má již něco za sebou, nicméně nápor návštěvníků zvládá vcelku uspokojivě. Někomu by asi mohla nejvíce vadit pomalá dvousedačka na Frauenkar, především ve špatném počasí to může být silný zážitek (o bublině samozřejmě můžete jen snít), ale pokud není zima, tak se těch 10 minut dá párkrát vydržet, jako kompenzaci si cestující mohou užít mírně se pohupujíce klídek s pěknými okolními panoramaty. Jízda kolejovou lanovkou taky není úplně extra luxus, kromě dvou laviček v jednom krajním oddíle jsou všechna místa k stání, ranní výjezdy bývají zřejmě obvykle taky trochu "tělo na tělo", v průběhu dne však nápor polevuje. Doba jízdy však není dlouhá, oba vozy pendlují po celou provozní dobu prakticky nepřetržitě, bez ohledu na to, zda je lanovka plná nebo nastoupilo jen třeba 5 cestujících. Ostatní komfort, zázemí, čistota, vše je rakousky na výši, většinou jsou všichni v pohodě, lidi si vzájemně vyhoví, samozřejmě nějaký nervóza se sem tam taky najde.

Zalidněnost:

To byl snad největší šok. V neděli nejprve z velkého množství aut na parkovišti. Že bude hodně zaplněné, jsem sice předpokládal, ale že bude úplně, ano, úplně plné, s tím jsem, asi naivně, nepočítal. Naštěstí na okraji obrovské plochy jsem narazil na místo, kde se ještě pár aut včetně našeho vešlo. Je pravda, že jsme byli na dovolené a vzali jsme to trochu na pohodu, takže jsme dorazili až před desátou. Mírná rozmrzelost mi však vydržela jen krátce, zhruba do doby, kdy jsme vyjeli od konečné kolejové lanovky.
Množství lidí se pěkně rozptýlilo po okolních svazích. Postupně lidí úbývalo, dílem proto, že se časem začali vytrácet do hospůdek, některé to přestávalo taky evidentně bavit se zhoršujícím se sněhem.
Naprosto jiný šok jsme zažili v úterý, byť už po pondělním lyžování v Hinterstoderu jsme věděli, že pracovní den je zalidněnost zlomkem toho, co bylo o víkendu. V úterním Wuzeralmu jsem se ale často na některých sjezdovkých skoro bál, protože kam moje oko dohlédlo, neviděl jsem živáčka. Jinak u lanovek a vleků, pokud se sem tam vyskytly nějaké skupinky lyžařů, tak minimálně v polovině případů rozmlouvali spolu česky.

Občerstvení a aprés-ski:

Hlady jsme netrpěli, po oba dny jsme si vybrali místo k občerstvení, část rodiny v neděli u výstupu z kolejové lanovky - bohužel okolo polední špičky bylo trošku hledání místa, úterý Bärenhütte pod Gammeringem naprosto volno. Kvalita slušná, ceny standard Rakousko (dětský řízek + hranolky za cca 7 eur).

Doprava do střediska a parkování:

Po suché silnici až na parkoviště. Víkend plno, úterý - jestli to bylo dohromady 50 aut (?) a 2 autobusy. Z Hinterstoderu po suché silnici a 10 km po dálnici za 25 min. Parkoviště zdarma, u vjezdu ráno (jen o víkendu) služba regulovala parkování.