Sjezdovky:
V provozu byly veškeré široké modré pláně v horních partiích
střediska, které pro zkušenější lyžaře spíše představují jen
přejezdy mezi prudkými sjezdovkami směřujícími k dolním stanicím
nástupních lanovek. Z těchto byla čerstvě otevřena liduprázdná a
betonově tvrdá č. 14 Trass a členitá černá č. 13. Největší slabinou
pak byl nepřipravený sektor Sonnenalm, kde sice byla zprovozněna
šestisedačka Hochmais, ale bez jediné sjezdovky, takže bylo nutné
pokračovat na kotvu Osthang, u které pak hrozen čekajících lyžařů
narostl do obrovských rozměrů.
Sněhové podmínky:
Všechny zprovozněné sjezdovky byly zasněženy v plné šíři a ráno
výborně připravené. Do odpoledne vydržely ve vynikajícím stavu zejména
tratě podél pomalé čtyřsedačky Kapellen a také Trass, který byl zřejmě
pro velkou část lyžařů až příliš tvrdý.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve středisku jsou k nalezení všechny věkové kategorie lanovek,
přičemž kdo se chce vyhnout těm starším a pomalým, zpravidla má možnost
traverzovat k paralelně vedeným modernějším. Klenotem mezi lanovkami je
rekonstruovaná Schmittenhöhebahn, jejíž kabiny z designérské dílny
Porsche překonávají za šest minut kilometrové převýšení. Byla však
bohužel spouštěna ve čtvrthodinových intervalech, pokud tedy lyžař
nedorazil ve správný okamžik, zpravidla využil paralelně vedenou kabinku
TrassXpress.
Zalidněnost:
Zřejmě z důvodu víkendového termínu, krásného počasí a
chybějícího sněhu na níže položených sjezdovkách se tvořily u
většiny lanovek fronty, zpravidla však nepřesahující dvě minuty. Pouze
ráno se nárazově na TrassXpressu čekalo cca pět minut, problematický
zůstával jen výše zmíněný Osthang (čekání 15 až 20 minut).
Občerstvení a aprés-ski:
Nejvyšší rakouský standard.
Doprava do střediska a parkování:
Obchvat celého Zell am See je veden 5km tunelem – neuvěřitelné!