Sjezdovky:
Areál sestává ze dvou výrazně odlišných částí – dolní patro
představují vesměs mírné sjezdovky obsluhované až na jednu výjimku
postaršími přepravními zařízeními. Dvě větve navazujících lanovek
jsou navzájem propojeny traverzy, mezi kterými rozhodně nedoporučuji
nastupovat rovinatou modrou č. 108, na které lyžaře čeká 1,5 km bruslení
a odpichování. Naopak horní patro obsluhují moderní kabinky a zdejší
sjezdovky mají schodišťový profil, ve kterém se černé úseky střídají
s kratšími úzkými traverzy. Červené značení zde má zřejmě za cíl
podpořit lyžařské propojení se Saalbachem, nicméně si nedokážu
představit, jak tudy sjíždějí méně zkušené lyžaři, zejména pokud by
byla naplněna kapacita přilehlých lanovek.
Sněhové podmínky:
Zasněžené byly všechny hlavní sjezdovky, zpravidla v plné šíři.
Díky nízké návštěvnosti zůstaly ve výborném stavu až do odpoledních
hodin.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Postarší kabinky v dolním patře rychlostí i kapacitou dostačují svému
účelu. Tyto kousky navíc potěší milovníky přepravní techniky: lanovky s
pulzačním režimem (Streuboden, Larchfilzkogel) jsou dnes již vzácností,
další atypická kabinka Doischberg původně sloužila na hannoverském Expu.
I lyžařům, kteří neradi kotvy, doporučuji použít Maiskopflift, aby se
mohli vyhnout modré č. 108. Zbývající kotvy plní pouze doplňkovou
roli.
Zalidněnost:
Liduprázdnost a až ospalá atmosféra jsou hlavními přednostmi areálu.
Nevím, jak to ve Fieberbrunnu vypadá ve vrcholné sezoně, ale v termínu
návštěvy se v celém areálu mohla pohybovat jen zhruba stovka lyžařů.