Sjezdovky:
Sjezdovky spadají z vrcholku Monte Masucco na dvě strany - směrem do Le
Motte jsou užší, převážně v lese, a tvoří méně přehledný
propletenec. Směrem do Isolaccia jsou sjezdovky širší, ale i zde jsou
většinou v lese. Většina tratí je červených s proměnným sklonem.
Sněhové podmínky:
Sněhu byl dostatek, neobjevovala se vydřená místa či kamení. Přesto
např. modrá do Le Motte byla kvůli dosněžování uzavřena. V lesních
úsecích do Le Motte i do Isolaccie byly na sjezdovkách nepříjemné ledové
plotny.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z Le Motte vede klasická čtyřsedačka, na kterou navazují dvě
historické dvojsedačky. Z Isolaccie obsluhuje svahy 8 místná lanovka s
růžovými kabinkami. Na ni navazují 2 vleky, které vedou na Monte Masucco. V
údolí a na svahu Dosso le Pone jsou dva vleky, které však v sezóně 2019/20
vůbec nemají být v provozu. U horní stanice kabinky je nově vybudovaná
bobová dráha, jedno svezení stojí 4,5 eura.
Zalidněnost:
Podle recenzí jsem čekal zcela vylidněné středisko, což rozhodně
nebyla pravda. Nicméně i tak jezdily lanovky i vleky celý den bez front a na
sjezdovkách rovněž nebylo přeplněno. Mnoho návštěvníků střediska byly
děti.
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurace je na svahu do Le Motte, v údolí pod Monte Masucco a u horní
stanice kabinky z Isolaccia. Ceny za jídlo v této restauraci byly spíš
vyšší (těstoviny od 9 eur), naopak pití bylo za rozumné ceny (káva 1,5
eura, sklenka vína 2,5 eura). Popisy nabídky byly i v češtině.
Doprava do střediska a parkování:
Přijeli jsme skibusem z Bormia, který staví kousíček od vleků v Le
Motte. Oproti Santa Caterině jezdí skibus mnohem méně často. Pozor je
třeba dát i na to, že některé spoje jedou z Bormia rovnou do vesnice Oga a
vynechávají středisko Le Motte. Parkoviště jsou přímo u vleků jak v Le
Motte, tak v Isolaccie. Kapacita se mi zdála dostačující.