Sjezdovky:
Od vrcholu střediska se táhnou sjezodovky dvěma směry - vpravo na Le
Motte a vlevo do Isolaccie. Směrem do Le Motte jsou sjezdovky užší a
klikatí se v rozmanitém sklonu lesem. Směrem do Isolaccie se táhnou široké
carvingové dálnice. Samotné sjezdovky a jejich úprava nemá chybu.
Sněhové podmínky:
Podmínky byly dobré, ve vrchních partiích zřetelně více sněhu než v
Bormiu. I v dolní pasáži minimálně půl metru přírodního sněhu, bez
kamínků a vydřených míst. Jedna sjezdovka v Le Motte nebyla bez zjevné
příčiny otevřená.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky a vleky jsou návratem o 30 až 40 let nazpět a jsou jedinou kaňkou
na jinak super středisku. V Le Motte se nahoru dostanete sérií tří
obstarožních neodpojitelných lanovek a cesta nahoru zabere 35 minut - sjezd
dolů mi pak s přestávkou zabral 7 minut. Z Isolaccie jezdí do poloviny svahu
kabinka a poté se nahoru dostanete soustavou tří vleků.
Zalidněnost:
Minimální, za celý den jsme potkali pár lidí a pár závodníků. I
odpoledne se dal najít manžestr.
Občerstvení a aprés-ski:
Ceny překvapivě vyšší než v Bormiu. Na vrcholu Le Motte výborné
bombardino za 5 eur.
Doprava do střediska a parkování:
Posledních 170 km z ČR je mimo dálnici. My měli sucho, ale přes průsmyk
u Livigna v 2 300 m n. m. může být ve vánici celkem zábava. V Livignu se
dá levně nakoupit alkohol a natankovat za 1 euro/litr.