Sjezdovky:
Středisko je rozděleno na dvě patra v lese a na náhorní plošinu. Po
výjezdu na náhorní plošinu se vám otevřou bezlesé pláně, kde se
nacházejí 2 červené asi 1,5 km dlouhé sjezdovky, pěkně členité a s
pěknými výhledy. Jediná modrá je kratší a velice mírná. Odtud lze
traverzem přejet na červenou, kilometr dlouhou sjezdovku, která končí u
horní stanice kabinky. Červená sjezdovka pod kabinkou je asi jedna z
nejlepších v Colombanu, její délka je kolem 3 km, je pěkně členitá, ale
nabídne i pár odpočinkových míst, jen je místy užší. Končí v
městečku Issolacia.
Na druhou stranu do Le Motte se lesem proplétají červené široké sjezdovky,
které se místy i strměji propadnou. Trochu nevýhodou je, že je zde trochu
těžší orientace, která kam vede... Ne každá je obsloužena svou lanovkou.
Dojezd do Le Motte je možný po členité červené nebo po modré, která
paradoxně končí načernalým bubnem.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky narozdíl od Bormia dobré. Spodni patro mix technického
a přírodního sněhu. Horní pláně většinou sníh přírodní. Sjezdovky
perfektně upravené, jen na prudších úsecích trošku vybroušené muldy ani
kamínky se nekonaly nikde a menšestr byl k nalezení i odpoledne.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Tady je to trochu slabší, ve středisku jsou 3 postarší sedačky, hlavně
ta poslední už něco pamatuje, které vás vyvezou na náhorní plošinu, kde
jsou výhradně vleky. Z Isolaccie jede přístupová kabinka pro 6 lidí. Na ni
navazuje ještě kotva.
Zalidněnost:
Zalidněnost malá, odhaduji tak 50:50 se skialpinistama. Nikde nečekáte a
hned jedete. Sjezdovky máte jen pro sebe.
Občerstvení a aprés-ski:
Na náhorní plošině samoobslužná restaurace s terasou, další jsme
objevili na konci kabinky a jednu v Le Motte. Ostatních jsme si asi
nevšimli.
Doprava do střediska a parkování:
Ze Santa Cateriny cesta zabere kolem 25 min až na parkoviště u
sedačky.