Sjezdovky:
Sjezdovky vesměs červené, takové modro-červené, široké, příjemné,
dobře upravené a profilově zajímavě rozdílné. Pěkný sjezd je z vrcholu
do spodní stanice čtyřsedačkové lanovky Le Motte. Ale ani ten na druhé
straně ke spodní stanici lanovky Isolaccia není k zahození. Škoda, že jsme
neměli možnost vyzkoušet si sjezdovky z Dosso Le Pone, které obsluhují dvě
pomy - připomnělo mi to Slunečné údolí ze Santa Cateriny. Sjezdovky
vypadaly slušně, ale obsluhující kotvy stály...
Sněhové podmínky:
V týdnu od 5. února v oblasti Bormia napadlo, takže i tady sněhové
podmínky velmi dobré, nahoře supr, dole sem tam vykukovala "neposekaná
tráva"
,
ale opravdu se jednalo jen o kousek sjezdovky... Naopak většina terénů s
dostatečnou sněhovou pokrývkou.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Tady asi kámen úrazu - jedna čtyřsedačka z Le Motte, dále jako
pokračování na vrchol dvě starší dvousedačky (pomalé). Z druhé strany
kabinka z vesničky Isolaccia do půlky kopce, dále kotva a již jen pomy.
Opravdu škoda tohoto přepravního arzenálu, opravdu by tomuto středisku
slušela lepší přepravní zařízení.
Zalidněnost:
... opravdu sami, kde nic tu nic, pár závodníků ve spodní části Le
Motte, fronty asi minutové tvořila jen naše početnější skupinka...
Možná jsme i vlekaře budili. 
Občerstvení a aprés-ski:
Vyzkoušeli jsme hospůdku pod vrcholem ve "Slunečném údolí", nemělo to
chybu, prázdno a byla jen pro nás. Venku příjemné posezení - ano, měli
jsme krásně! Dole u čtyřsedačky Le Motte nápodobně.
Doprava do střediska a parkování:
Bydlení v Bormiu - skibus cca deset minut z centra do střediska, cestou
pěkný výhled na sjezdovky Bormia.