Plose aktuální report z 22.02.2020

Sjezdovky:

V areálu se nachází paleta středně dlouhých až dlouhých tratí všech náročností, což zaručuje, že si tu vybere opravdu každý, a to od rodin s dětmi až po sportovního lyžaře.

Asi nejpohodovější tratí vhodnou i pro rodiny s dětmi je dlouhá modrá sjezdovka č. 2 vedoucí od chaty Plosehütte směrem k horní stanici ústřední kabinkové lanovky z osady S. Andrea. Druhou nejmírnější tratí je modrá s červenou variantou č. 10, kterou obsluhuje pohodlná šestisedačková lanovka.

Nejlepší sportovní tratě jsou červená č. 11 a černá č. 88, která byla v době naší návštěvy v podstatě prázdná a dlouho vydržela v dobrém stavu i přesto, že se do ní opíralo slunce. Je to příjemná široká sportovní trať, ale jako vyloženě černou bych ji neoznačil. Vede podél nové kabinkové lanovky, což je její velké plus. Naopak skutečně sportovní černá, na které probíhají i slalomové tréninky, je sjezdovka č. 6 pod starší třísedačkovou lanovkou. Ale ani toto není sjezdovka takového sklonu, aby se jí měl i méně zkušený lyžař vyhýbat.

Do údolí k hlavnímu parkovišti a pokladnám vede široká černá č. 1. Tu jsme jeli jen jednou odpoledne a i přes už rozměklý sníh to byl celkem pohodový sjezd bez nutnosti bojovat s oraništěm boulí. Druhý údolní červeně značený sjezd do osady Plancios jsme tentokrát nestihli vyzkoušet.

Sněhové podmínky:

V době naší návštěvy bylo na sjezdovkách dostatek sněhu, ale mimo sjezdovky to vyloženě na freeride nebylo. Přece jen je vidět, že Plose bývá o něco sněhově chudší a sníh je vzhledem k otevřenosti areálu často vyfoukaný větrem. Vzhledem k vyšším teplotám a slunečnému počasí byl sníh od poledních hodin v nižších polohách měkký, ale s tím se v této teplé zimě už musí počítat a za to areál nemůže. Horní patro areálu ale vydrželo ve slušném stavu až do pozdního odpoledne.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

V areálu jsou lanovky všech kategorií od staré dvou- a třísedačky po výkonnou šestisedačku a nedávno instalovanou desetimístnou pohodlnou kabinku.

Zalidněnost:

Areál je hodně oblíbený u českých lyžařů, zřejmě i pro jeho snadnou dostupnost z dálnice a mírnější cenu skipasu, proto bylo slyšet češtinu poměrně často. Jinak na lanovkách fronty maximálně do 2 až 3 minut.

Občerstvení a aprés-ski:

Na klíčových orientačních bodech areálu se nachází dostatek horských chat, takže každý si jistě vybere. Na obědový odpočinek jsme si vybrali Berghotel Schlemmer u dolní stanice nové kabinky. Jedná se o útulnou restauraci s velkou sluneční terasou, výbornou kuchyní a milou obsluhou, která když pozná odkud jste, prohodí i nějaké to slovo česky. Z terasy je pak úchvatný pohled na hradbu blízkých Dolomit.

Doprava do střediska a parkování:

Ke středisku vede z Brixenu poněkud zdlouhavá silnice plná zatáček, na které je smůla před sebou chytit autobus. Otevřené parkoviště je uspořádáno do několika pater a v době naší návštěvy bylo skoro celé zaplněné. Jeho jedinou nevýhodou je prašný povrch, takže nejenom auto, ale všechny věci máte brzy zaprášené.