Plose aktuální report z 08.03.2016

Sjezdovky:

Všechny sjezdovky mají příjemný a nezáludný charakter. Bohužel k naší smůle nebyly všechny otevřené.
Zavřených pist bylo několik. První zavřenou vyjmenuji tu s číslem 7, respektive 7A, jelikož právě černá část sjezdovky 7A byla zavřená, postrádala smysl i červená vrchní část 7, která končila u rozcestí, které dvěma zprovozněnými směry pokračovalo do konce a jedním sice z kopce, ale bohužel zavřeným, neupraveným – z kopce stékala jen pláň s prašanem. Další zavřenou sjezdovkou byla 6, která byla jen projetá v celé šířce rolbou, avšak neutažená. Do třetice byla uzavřená červená alternativa v dolní části sjezdovky č. 12. Byť byla zapáskovaná, zavřená, řada lidí ji využívala jako freeridovou vložku. Z davu poměrně stejných širokých sjezdovek vystupují zejména ty stékající do nižších partií střediska.
Horní část sjezdovek na pláních by se dala charakterizovat jako příjemný široký svah od modré do červené s nezáludnými spády. V podstatě vždy víte, kam jedete.
Sjezdovka č. 12 jede svou horní polovinu v nezalesněném terénu, a tedy je podobná kupř. 2 nebo 10. Druhá polovina, již v pásmu lesa, je členitější se dvěma ostrými zatáčkami, ovšem stále modrým sklonem.
Červená Trametsch č. 1, nejdelší sjezd v Jižním Tyrolsku, v nejdelší variantě včetně vršku se sjezdovkou č. 2 měří 9 km a to už je pořádný sjezd. Ve vrchní části sytě červený široký hang se zatáčkami, ve spodní části členitější a místy rovinatější. Opravdu zajímavý sjezd, avšak v době naší návštěvy jezditelný spíše dopoledne. Sněžení v předchozích dnech udělalo své, ale jinak opravdu krásný a tak trochu vytrvalostní sjezd.
Nejlepší jsem si nechal na závěr: červená s číslem 4. Na začátku vás přivítá trochu odkloněný nájezd, terénní vlny a trochu rovinky. Následuje série ostrých zatáček a přibližně uprostřed sjezdu jeden rovinný úsek. Po něm přichází jen a pouze jedna ostrá zatáčka za druhou a jako vyvrcholení se sjezdovka zúží a před koncem opět krásné dvě klopené a opravdu ostré zatáčky.

Sněhové podmínky:

Sněžilo několik dní před naší návštěvou. Středisko jsem navštívili též o 2 dny dříve, ale na vrchu se držela hustá mlha. Sněhu dostatek, jen se spad projevil v odpoledních hodinách na kvalitě. Prostě se začaly dělat muldy a silně foukal vítr, takže v některých místech i návěje. Na fotkách možno vidět stav sjezdovek dopoledne.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Ve středisku je celkem 8 lanovek, a to z většiny staršího data výroby. Jako první se setkáte s kabinkou A pro 8 Italů a reálně 6 Čechů. Ta vyráží od parkoviště a zaujme v koncových stanicích svou strojařskou nádherou. Při nástupu a výstupu se kousek vedle vás točí obrovské žluté 3 až 4 m velké kolo. Strojařova pohádka.
Souběžně v horní části s kabinkou stoupá nová čtyřsedačka H s bublinou obsluhující vrchní, sportovnější, část sjezdovky Trametsch. Vpravo od výstupu kabinky je restaurace a kousek pod ní se nachází opět nová, inkubátorová čtyřsedačka B, která vás vyveze do vrchní části areálu, blíže k vrcholu.
Další dvě sedačky mají start z jednoho výchozího bodu. Obstarožní neodpojitelná trojsedačka C obsluhuje „vrchol“ Plose. Vedlejší šestisedačkou E s inkubátorem se dostanete k nejvyššímu bodu střediska.
Trojsedačky F a G jsou přibližně stejného data výroby, neodpojitelné, ale ne úplně obstarožní. Bohužel za nepříznivého počasí je asi všem jasné, jak to potom vypadá. Ovšem na rozdíl od sedačky C sedáky těchto dvou lanovek poměrně hřejí. Poslední lanovka, která zbývá, je dvojsedačka D.
Samotné sedačky jsou přibližně stejného data výroby jako ty z F a G, ale sloupy a koncové stanice jasně značí, že toto je asi nejstarší stroj v areálu. Ještě bych jen připomněl, že oproti ostatním lanovkám v areálu a běžným zvyklostem se zde nevystupuje rovně ve směru jízdy, ale musí se odšlápnout doleva z kopce. Rovně byste totiž vjeli do budovy vrchní stanice. Jako exkurze by to možná nebylo špatné, ale z pohledu lyžařského by to špatné docela bylo.

Zalidněnost:

Lidí spíše pomálu, lanovky absolutně bez front. Dokonce se nám párkrát stalo, že jsme jeli na celé lanovce sami. Pouze za nepřízně počasí se většina lidí stáhne na tři nejníže položené sjezdovky, ale i tak se naplní v extrému maximálně na tolik, co běžně vytížená sjezdovka na Kronplatzu.

Občerstvení a aprés-ski:

Restaurace a občerstvovací stánky opravdu na každém rohu. Na nástupu lanovky A bar s opravdu hlasitou disko hudbou. Nejvíce nás zaujala Skihütte na dojezdu sjezdovky 12. Obsluha zde rozuměla česky, jídelníček byl mimo tradiční italštinu, němčinu a angličtinu též v češtině. Obsluhovaná je zde i zahrádka a obsluha je opravdu milá. Dvě bombardina a čaj 9 €, nějaké burgery za ±12 € a řízek, lasagne cca 14 €.

Doprava do střediska a parkování:

Cesta k parkovišti areálu je poměrně komplikovaná, jelikož se táhne skrz velkou část Brixenu. Následně stoupá po klikaté silnici vzhůru. Kousek před cílem se odpojujete z hlavní silnice. Poslední úsek není dlouhý o to je ale užší. U nástupu na vás čeká velké parkoviště, obchod s lyžařským vybavením či restaurace.