Sjezdovky:
V provozu jsou pouze sjezdovky Renata a Aida, jinak řečeno jen jedna s
délkou přes 1 km. Aida zde ale patří k těm nejlepším, a tak není důvod
ke smutku. Ostatně i Renata se rozprostírá na velmi přívětivém svahu,
problémem je ale její délka, nedosahující ani 500 metrů. Na ostatních
svazích leží opravdu jen poprašek. Že už se asi nikdy nedočkám
otevření "sjezdovky" č. 7, která by jinak nejspíše byla nejdelší v ČR,
jsem si zvyknul. Podobným tajemstvím je na Plešivci i černá č. 3 "Jitka",
kterou v provozu snad taky nepamatuji. Letos je to ale i s ostatními svahy
bída převelká a já si upřímně nedovedu představit, zda může být
provoz vůbec ziskový. To ale přísluší hodnotit někomu jinému... 
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky jsou asi ty nejlepší, jaké tu za letošní zimu
zažili, ačkoliv to nic nemění na jejich nevalných kvalitách. Sjezdovka
Renata čelila od rána relativně silnému větru, což vedlo k jedinému -
vítr vyfoukal téměř všechen nově napadaný sníh a minimálně horní
polovinu tvořil prakticky jen led. Když jsem to spatřil, litoval jsem
všechny začátečníky, kteří se dnes přijeli učit (a že tvořili asi
většinu návštěvníků). Zlepšení přišlo po obědě, kdy jsem se na ní
ještě dvakrát zastavil a led aspoň trochu povolil. Díky tomu se zde dalo
nádherně carvovat, tedy pokud jste měli aspoň trochu ostré hrany. Od
častějších návštěv mě ale stejně odradila její délka a také rychlost
zdejší LD.
Prakticky celou dobu jsem tedy jezdil na černo-červené sjezdovce Aida, i
když "černá" v jejím značení nemá moc opodstatnění. Prvních zhruba 200
metrů má opravdu celkem strmý sklon, ale pak se střídá již jen modrá,
červená a opět modrá pasáž. A právě proto, že nejprudší úsek se
nachází nejvýše, pohrál si s jeho podkladem také vítr. Kvůli sklonu zde
šlo už opravdu o čistý led, bez jakýchkoliv stop sněhu. Nakonec to bylo
ale i výhodou, jelikož tato vidina odradila naprostou většinu
návštěvníků od sjíždění sjezdovky a já zde tak lyžoval s hrstkou
odvážných sám. Ledová pasáž se dala bez problémů sesunout za 10 sekund,
o zatáčení se ani nebylo třeba pokoušet (a také to nikdo nedělal) a dál
se již dalo carvovat na čerstvém sněhu až k turniketům. Výška pokrývky
se pohybovala odhadem od 20 cm (dole) do 50 cm (na vrcholku). Sněhu je tak
málo, že otevřena není ani modrá propojka mezi Renatou a Aidou, takže se
sem opravdu žádný začátečník nedostane. Mínusem je plochá pasáž u
výstupu z lanovky, kdy je nutné téměř sto metrů bruslit, nezřídka kdy
proti silnému větru. To, společně s jízdou bez přestávek, ale způsobilo,
že jsem se i přes mrazivé počasí zapotil. 

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Odpojitelná čtyřsedačka Modesgrund nemá sice ani vyhřívání, ani
bublinu, ale disponuje alespoň slušnou rychlostí. Díky tomu zde můžete
natočit za celý den (při nulové zalidněnosti) natočit ohromnou porci
kilometrů, já zvládnul za 4 hodiny 35 jízd.
Lanovka je
navíc v celé trase krytá lesem, a tak není její rychlost prakticky vůbec
ovlivněna větrem.
To druhá LD Abertamy odpojitelná není, navíc se každá sedačka při
nástupu kýve ze strany na stranu, takže mohou mít začátečníci s
nástupem problém. K tomu je ještě vystavena větru (který na Plešivci,
stejně jako na Klínovci, fouká téměř stále
), takže
dostat se nahoru zabere minimálně stejnou dobu jako s dvakrát delší LD
Modesgrund. Použít ji stačí jen pro výjezd do areálu, víc netřeba.
Zalidněnost:
Zalidněnost v areálu byla nízká, na LD Abertamy byla obsazena zhruba
každá druhá sedačka, šíře sjezdovky je ale více než velká, takže má
každý prostoru dostatek. Na LD Modesgrund pak odhadem každá desátá, a to
jedním nebo dvěma lidmi. Vzhledem k sobotě, naprosto ideální stav. 
Občerstvení a aprés-ski:
Nezkoušel jsem, nebyl čas. V provozu ale byla restaurace na vrcholu i
občerstvení u sjezdovky Renata.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do střediska je jedním z mínusů. Jednak je to sem z Prahy celkem
daleko, ale pořád těsně pod 150 km. Jednak ale není v provozu LD Pstruží,
tím pádem je nutné jet až na parkoviště nad Abertamy, což se již
vyplatí po D7 přes Chomutov a ne po D6 přes Vary. Kromě toho, že cesta tak
zabere 160 km a cca 2 hodiny, je problém hlavně se zdejším parkovištěm. To
je od pokladny a LD Abertamy vzdáleno asi 200 metrů, které je nutné dojít
mírným stoupáním a hlubším sněhem pěšky. Alespoň provazový vlek by se
zde hodil.
Cesta z Prahy po D7 až za Chomutov byla příjemným překvapením,
převážně po nových kvalitních silnicích. Většina řidičů zde jezdí i
mimo dálnici přes 110 km/h, takže se jede pěkným tempem. Zato cesta za
odbočkou na Výsluní je pravým opakem. Až do Abertam byly komunikace pokryty
menší či větší vrstvou sněhu (který stále lehce padal), případně
sněhovou břečkou, naštěstí alespoň ne ledem. Pluhy jsem potkal dva, vítr
ale tvoří nové sněhové jazyky hned poté, co silnici protáhnou. Lehce
riskantní je jen jízda přes Klínovec, ale všude se dalo zvládnout bez
řetězů, jen pomalým tempem. Zpátky večer již převážně jen po mokrých
silnicích, kromě Klínovce a okolí, kde snad silničáři nejezdí... 