Sjezdovky:
Nic nového se nekoná ani v tomto případě. Otevřeno je vše, co obvykle
při plném provozu bývá, tedy sjezdovky č. 1, 2, 4, 6 a 7b. Ostatní jsou
zpravidla závislé na přírodním sněhu a kdo je někdy zažil v provozu,
může se považovat za šťastlivce. Sjezdovka č. 2 mi přišla oproti
normálu zřetelně zúžená, jinak se všude lyžovalo na plné nebo takřka
plné šíři.
Nejlépe se tradičně jezdilo asi na sjezdovce č. 4, především díky
její šířce a sportovnějšímu sklonu bez delších rovných úseků (které
se jinak na Plešivci nacházejí takřka všude). Nepotěší ale její délka
jen cca 1,1 km a také nutnost si po každém výstupu z lanovky zabruslit.
Samozřejmě to fajn bylo i na krátké sjezdovce č. 6, ale v těchto
místech se po celý den držela poměrně hustá mlha. Tu jsem díky mírnému
sklonu úspěšně ignoroval, ale víc než dvakrát se na zdejší pomalé
lanovce zřejmě stejně nikdo nesveze.
Sněhové podmínky:
Areál udává výšku sněhu na svazích mezi půl metrem a metrem, což
může být na některých úsecích pravdivé. Faktem je, že mimo
zasněžované svahy leží odhadem 20 cm a jakýkoli freeride je tedy spíše
nemožný. I na sjezdovkách se výjimečně objevila nějaká tráva či
hlína, ale kámen jsem nezahlédl. Jinak kvalita sněhu odpovídala počasí, 2
stupně nad nulou a zataženo s proměnlivou mlhou způsobily, že sníh byl
těžší a vlhčí. Na více než 1,8 m dlouhých a úzkých Redsterech to bylo
po hodině spíše utrpení, na širších univerzálkách ale poté až do 16 h
vzhledem k podmínkám nadprůměrné svezení. Na nejprudších horních
úsecích se klasicky tvořily menší muldy, ale všude se dalo jezdit po
hranách až do zavíračky.
Především v horních prudkých pasážích se po celý den držela mlha,
ale ve zbylých třech čtvrtinách tratí byla viditelnost v čirých sklech
bezproblémová.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ani zde nedošlo k žádné změně, obě hlavní lanovky jsou obzvlášť na
české poměry velmi rychlé, a tak i přes nevalnou délku sjezdovek není
žádný problém natočit na lyžích za 4 hodiny 40 kilometrů a ještě si
stihnout dát třeba pivo. Obzvlášť kratší z odpojitelných je nahoře
doslova během mžiku a člověk sotva stihne rozbalit sušenku. 
Toalety u kasy ve Pstruží čisté a otevřené i po 16. hodině. Zato
celkem velkým zklamáním byla nemožnost vrátit čipové karty - jakýkoliv
automat na vrácení chybí a v 16:08 byla kasa již napevno uzavřena.
Odpověď obsluhy zněla "přijďte zítra". 
Zalidněnost:
V lednové pondělí vyrážím na lyže pouze s očekáváním té
nejnižší zalidněnosti, ta se však úplně nekonala. Na parkovišti ve
Pstruží bylo cca 30 aut, přičemž zalidněnost odpovídala tak dvojnásobku.
Nikdo nikde nepřekážel, ale sami jsme byli na svahu asi až při poslední
jízdě.
Občerstvení a aprés-ski:
Zastavil jsem se pouze v baru Dosty u kasy, hlad jsem zahnal tekutou formou v
podobě moc fajn Krušnohoru, a to za přívětivou cenu okolo 40 korun.
Nejvíce obsazen byl po celý den asi bufet v dolní části sjezdovky č. 6,
což bylo přinejmenším vzhledem k tam panující mlze poměrně překvapivé.
Aprés-ski se minimálně ve Pstruží nekonalo, v 16 hodin bylo úplně
mrtvo.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava z Prahy celkem bezproblémová, 160 km za hodinku a 45 minut. Do
apartmánu ve Varech pak také v pohodě. Parkování ve vzdálenosti pár
desítek metrů od lanovky, samozřejmě zdarma; vyměnit si v autě lyže
během 2 minut nebyl problém.