Sjezdovky:
Převážně jsou v Zielenci modré sjezdovky, pak také pár červených.
Černá byla dle mapky jen jedna, ale v části střediska, kde jsem nebyla.
Šířkově víc než dostatečné. Sjezdovky jsou však kratší, ty nejdelší
asi tak do 1 km. V provozu však nebylo všechno, zhruba polovina sjezdovek.
Sněhové podmínky:
Sjezdovky byly vysněžené technickým sněhem. Mimo sjezdovky ležel
sněhový poprašek. Někde bylo na sjezdovkách i docela kamínků, ale hlína
a tráva nelezla. Dopoledne bylo bohužel v mlze, ale po obědě už se to
roztáhlo a místy bylo vidět i sluníčko.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve středisku je dle mapky 31 dopravních zařízení pro lyžaře. V provozu
však nebylo vše, ty hlavní sedačky však jely. Nejvíce jsem jezdila na
čtyřsedačce Gryglovka a šestisedačce. Pak na čtyřsedačce Piatka a
úplně nejvíc se mi líbilo u čtyřsedačky Mieszko Czerwona. Tam je krásná
široká modrá sjezdovka, s kostelem a hřbitovem uprostřed. Do části, kde
by dle mapky měla jezdit kabinka, jsem se bohužel nedostala. Přejezdové
cesty nebyly vysněžené, a tak se mezi jednotlivými částmi střediska
muselo přecházet pěšky.
Zalidněnost:
Lidí bylo tak středně až málo. Nejvíc plno bylo na šestisedačce.
Občerstvení a aprés-ski:
Byla otevřena bufetová okénka. Využila jsem jen jeden bufet u spodní
stanice šestisedačky: kafe za 7 zlotých, malé pivo za 6. Měli zde i jídlo,
ale měla jsem vlastní zásoby. WC bylo taky v tomto prostoru, jinak jsem jiné
nikde neviděla.
Doprava do střediska a parkování:
Od Brna byla cesta dlouhá, ale bez potíží, suchá. Parkování zadarmo na
rozsáhlém skoro úplně prázdné parkovišti uprostřed střediska.