Sjezdovky:
No a sjezdovky? Těžko hodnotit, když jsme se nesklouzli. Ale co jsme
viděli, tak mě jejich charakter nikterak nenadchnul a celá obec i sjezdovky
má pro nás tak nějak podivně nelákající genius loci.
Sněhové podmínky:
Byla to katastrofa, ale alespoň jsme vypadli na jarní prázdniny, páč by
nám cestovka stejně skoro nic nevrátila.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Komfort lanovek nemůžeme posoudit, páč jsme jen jednou použili kabinku k
našemu přesunu na jídlo do restaurace, kde jsme původně měli bydlet. Ale
co jsme odpozorovat mohli, asi to nebude žádná trága. A jak pršelo, tak
stejně jezdila jen kabika. Viděli jsme pár zoufalců (Češi), kteří, když
se tam tak daleko hnali, přecinko na svah se vydali a bylo komické je vidět,
jak po jediné jízdě přicházejí do restaurace doslova jako vodníci.
Zalidněnost:
Podívejte se na přiložené foto "narvaného" parkoviště, kde jsme
parkovali sami. To je vše vypovídající záběr s dovětkem, že opravdu z
nebe padaly proudy deště a tu rakev jsme vůbec neotevřeli. Zato jsme si
zahráli tolik karetních her, jako za posledních pět let dohromady.
Občerstvení a aprés-ski:
Jeli jsme alespoň na čumendo a užít si polopenze s ochutnávkou
italských pochutin. Po gastronomické stránce super, horší už to bylo s
těmi restauranty, kde jsme se stravovali. Kvůli vynucené změně ubytování
jsme jedli pokaždé někde jinde a všude jsme museli dojíždět autem, ale
aspoň jsme poznali místní restauračky. Tak nám to cestovka opravdu "fajně"
zařídila. Pořád jsme sledovali předpovědi počasí a dokonce několikrát
byli rozhodnutí k předčasnému odjezdu, ale nakonec převážila naše
bohorovnost a lítost neprožraného voucheru, a tak jsme vydrželi. Fakt jsme
poznali dost tamních výkrmen a tečkou nakonec bylo, že poslední den nám to
domluvili do našeho původního ubytování, které se nacházelo v
nejvyšším možném bodě areálu. Jaké bylo naše překvápko, když jeho
majitel byl Slovinec a mluvil plynně česky, tak jsme si krásně potlachali a
bylo nám vysvětleno, kde nastal problém s naším ubytováním. Strava
výborná a bylo jí tolik, že se to ani ujíst nedalo. Navíc nám ten
Slovinec jako omluvenku za hnusné počasí a nepovedenou ubytovačku u něj na
chatě přibalil na cestu 7 velkých pizz! Sotva jsme se vešli do auta, ale
milé gesto.
Doprava do střediska a parkování:
Vše se odvíjelo od počasí, a to se sakra nepovedlo. To jsme zažili
naposledy v v Piancavallu, kde jsme též lyže z rakve nevytáhli. Tam alespoň
půl dne nepršelo a vnoučata si šla postavit sněhuláky, ale pak zase jen
déšť a déšť. Tady byl problém přejít vůbec do 100 metrů vzdálené
restaurace, aby jsme si nepřipadali jako vodníci, proto jsme se pořád
přepravovali jen autem. V centru parking katastrofa, parkování u penzionu na
pohodu, ale na nezpevněném podkladu a když jsme v tom dešti doběhli k autu,
naše boty byly zasviněné tak, že po příjezdu do ČR a vysušení auta jsem
si myslel, že jsem těch pár dní vozil dělníky z pískoven!