Arosa Lenzerheide aktuální report z 07. - 08.01.2021

Sjezdovky:

V Arose stékají sjezdovky po východně orientovaných svazích hor Weisshorn, Hörnli a Brüggerhorn. Obtížností výrazně převažují červené, některé jsou ale poměrně úzké, což obvykle bývá problémem spíš přejezdových modrých sjezdovek. Černé úseky jsou spíše kratší, nejdelší je ta s číslem 8a. Modrých sjezdovek je tu také pomálu, především těch plnohodnotných širokých, začátečníkům dobře poslouží zřejmě jen sjezdovky č. 5, 11 a 15. V mapce se sice modrých sjezdovek na pohled nachází hodně, ale některé z nich končí zřejmě na stanicích skibusů a nejsou tak zrovna dobře použitelné.

Lenzerheide má sjezdovek víc a především disponuje svahy orientovanými východním i západním směrem. Oproti Arose jich je tu také více pod hranicí lesa, což je vhodné v případě nepříznivého počasí. Modré a červené sjezdovky jsou v Lenzerheide co do množství poměrně vyvážené a řada z nich má luxusní šířku. Za zmínku stojí třeba kombinace modrých sjezdovek č. 70a a 78 nebo 60 a 65a, z červených pak především č. 21a s navazující 25. V Lenzerheide najdeme také dvě dlouhé černé - východně orientovanou č. 72, která má ale plošší modrý dojezd k sedačce, a svěťákovou č. 24, na kterou je zase potřeba vyjet soustavou dvou sedačkových lanovek.

Především pro snowboardisty budou problémem rovné úseky nebo dokonce protisvahy. Typickým příkladem je „návratová“ modrá č. 79.

Za určité negativum považuji také značení sjezdovek, u černých a červených to není tak výrazné, ale u sjezdovek modrých je to občas zkouška paměti - například pokud chce začátečník opakovaně používat sedačkovou lanovku Stätzerhorn, čekají ho při sjezdu postupně sjezdovky č. 60, 60a, 65, 65a a 78.

Sněhové podmínky:

Díky technickému zasněžování byly v podstatě všechny sjezdovky dobře pokryté sněhem. Výjimkou byla v Lenzerheide modrá č. 44, 65a, kde bylo několik vydřených míst. Mimo sjezdovky moc přírodního sněhu nebylo, vyjma těch opravdu nejvyšších míst pod vrcholkem Rothornu a Weisshornu.

Ačkoli sněhové podmínky nebyly nijak špatné, řada sjezdovek byla uzavřena - v Arose především klíčová sjezdovka č. 11 určená pro méně pokročilé.

Ráno bylo v údolí -13 °C a i přes den na slunci teplota stoupala „jen“ někam k - 5 °C, takže zřejmě vlivem déle trvajících nízkých teplot byly sjezdovky hodně přemrzlé. A to nejen úseky technicky zasněžované, ale i v horních partiích, se sněhem přírodním třeba na horizontech. Technicky zasněžované sjezdovky byly často tvořené tvrdou zmrzlou deskou, typickým příkladem byla modrá č. 28a, která slouží jako spojovací s protější stranou Lenzerheide a pro začátečníky i průměrné lyžaře byla v podstatě nesjízdná. Alternativou k tvrdému podkladu byla hluboká „naškrábaná“ krupice v kraji sjezdovky.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

V Arose najdeme dvě na sebe navazující visuté kabiny vedoucí na vrchol Weisshorn, jednu přibližovací kabinkovou lanovku Kulm, jednu dlouhou kabinovou lanovku Hörnli Express vedoucí na vrchol Hörnli a několik sedačkových lanovek, přičemž ty klíčové jsou s bublinou. Většinu sjezdovek je možné obsáhnout pomocí sedačkových lanovek, takže není nutné sundavat lyže. Od naší minulé návštěvy jsme objevili jednu novinku - náhradu staré sedačky na Brüggerhorn za luxusní krytou šestisedačkovou lanovku připomínající hlavně svým pohodlím spíše sedačku v obýváku.

V Lenzerheide převažují sedačkové lanovky, přičemž řada z nich nemá bublinu, což je podstatný problém při nepřízni počasí. Neodpojitelná sedačková lanovka bez bubliny slouží i jako propojovací mezi východní a západní částí Lenzerheide. Kabinková a na ni navazující visutá kabinová lanovka je pouze pod Rothornem.

Arosu a Lenzerheide propojuje visutá kabina mezi vrcholy Urdenfürggli a Hörnli.

Přepravní kapacita je z důvodu koronaviru snížena na 2/3 obvyklé kapacity, na což upozorňují cedule, obsluha to ale nijak nehlídá. Lidé se ale většinou nikam nehrnou a i visutá spojovací kabina mezi Urdenfürggli a Hörnli jezdila skoro prázdná. Ve frontách a na lanovkách je povinné zakrytí dýchacích cest, což s ohledem na mrazivé počasí nebyl téměř pro nikoho problém. Těch několik „hříšníků“ případně obsluha upozornila.

Zalidněnost:

Všechna přepravní zařízení byla bez čekání, nástup maximálně cca na 5. sedačku, což ale bylo způsobené jen tím, že lanovky jezdily poloprázdné. Jednak je „uměle“ snížena přepravní kapacita lanovek na 2/3 běžné kapacity, navíc spolu většinou na lanovce jezdili lidé tak, jak spolu přijeli, zřídkakdy se připojil někdo cizí.

Občerstvení a aprés-ski:

Vnitřní prostory restaurací jsou zavřené, fungují pouze výdejní okénka. Většinou jsou přístupné i venkovní terasy, kde je možné zakoupené nápoje a jídlo zkonzumovat.

Doprava do střediska a parkování:

Příjezd z České republiky do Švýcarska ve středu 6. ledna bezproblémový. Ani na jedněch hranicích jsme nestavěli, nikdo po nás nic nechtěl. Podle starého zvyku jsme úsek rakouské dálnice objížděli přes Bregenz, abychom až později zjistili, že tento úsek byl již dříve vyjmut ze systému mýta a průjezd od hranic až po Hohenems je nezpoplatněný.

Příjezdová silnice z Churu byla po oba dny mokrá. Parkovali jsme na parkovišti u kabinkové lanovky v Churwaldenu za 5 CHF na den. Parkoviště bylo celé pokryté sněhem, ale pří příjezdu ani odjezdu nebyla vrstva sněhu problém.