Sjezdovky:
Hlavní sjezdovka je 1 200 metrů dlouhá a v horní polovině obstojně
široká. Je značená červenou barvou, ale v dolní polovině je dost plochá,
strmější je jen sjezd z přemostění a dojezd k lanovce.
Sněhové podmínky:
Na sjezdovce je zřejmě kombinace klasického technického sněhu ze
sněžných děl, technického sněhu ze Snowfactory a trochy přírodního
sněhu. Úprava sjezdovky byla v podstatě bezchybná. Podklad byl už od rána
příjemně vodivý, což bylo zřejmě způsobeno teplotou nepatrně nad nulou.
Prvních několik jízd bylo fajn.
Plnou šířku zdejší sjezdovky jsem nikdy neviděla, ale domnívám se,
že aktuální šířka jsou tak 2/3 až 3/4 maximální šířky. Jak rostla
zalidněnost, začalo těch několik metrů chybět a sjezdovka dost trpěla.
Moc tomu nepomohlo ani další umělé zmenšování šířky například
ohrazením jednoho ze sloupů lanovky. Ve vyhrazeném prostoru stálo i
sněžné dělo - jako by nemohlo stát na straně sjezdovky...
Velmi brzo se na frekventovaných místech obnažil tvrdý podklad. Díky
teplotě a zřejmě i složení sněhu ale nebyl ledový, takže ani
začátečníkům nedělala tato místa výrazné problémy.
Na zúženém dojezdu k dolní stanici lanovky se brzy utvořil hluboký
sníh a boule ze seškrábaného sněhu. Druhý dojezd k lanovce je totiž bez
sněhu. Na dalších úzkých místech se sníh brzy vydřel a objevila se
hlína a kamínky - ve výše zmíněném prostoru u sloupu lanovky nebo na
výjezdu z lanovky, kde se tomu bohužel vůbec nedalo vyhnout a obsluze to bylo
tak nějak jedno... Výše citovanou kladnou recenzi bohužel vůbec nemohu
potvrdit ;-(.
Během dopoledne také začalo sněžit, kvůli teplotám byl ale sníh
hodně mokrý, tak zdejším sněhovým podmínkám moc nepomohl.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Sjezdovku obsluhuje čtyřsedačková lanovka s nástupním pásem, kterou v
horní širší části doplňuje kotvový vlek, v dolní části poma pro
výuku a stranou pak další vlek pro výuku.
Hlavní zázemí poskytuje budova u dolní stanice lanovky, kde jsou
pokladny, toalety, restaurace... Najdeme tu i půjčovnu a lyžařskou
školu.
Zalidněnost:
Větší. Lanovka zdaleka nejezdila plná, což bylo dáno jednak velkým
počtem začátečníků, kteří se nezvládali včas připravit do
nástupního turniketu, hlavně ale počtem turniketů pro kontrolu skipasu,
které jsou na každé straně lanovky jen dva. A jelikož dojezd k lanovce z
druhé strany je bez sněhu, byly v provozu jen dva turnikety, které tvořily
obrovský špunt. Tvořila se tedy menší fronta, která ale byla jen na
několik minut, takže žádná tragédie.
Ačkoli lanovka jezdila spíš poloprázdná, sjezdovka byla jedno obrovské
mraveniště. Jakákoli svižnější jízda byla v podstatě nemožná, bylo to
pouze kličkování mezi začátečníky. Překvapuje mě, kolika rodičům
přijde zdejší svah ideální pro první obloučky jejich dětí, hlavně si
ale vůbec neumím představit, jak by sjezdovka vypadala, kdyby lanovka jezdila
plně vytížená.
Doprava do střediska a parkování:
Ranní cesta z Prahy byla bezproblémová, silnice suché. Jen parkoviště
bylo rozbahněné a na několika místech se zbytky sněhu. Když jsem odpoledne
odjížděla, byly silnice od sněžení mokré, v krajnici občas ležela malá
vrstva sněhu. Během cesty zpět do Prahy pak začalo pršet.